Ve vlastní pasti

18. června 2018 v 18:28
Ve vlastní pasti se ocitají lidé, kteří lžou. A teď nemyslím ty drobné každodenní malé lži, kdy někomu vyprávíme příhodu a trošku ji přilepšíme, pozměníme slova, která někdo řekl... Myslím vědomé lhaní za určitým účelem. A s tím začínají už malé děti. A pokud je nikdo při lži nepřistihne, klidně si lžou dál a získávají tak obdiv, výhody a kdovíco ještě. Ale proč lže třeba moje kolegyně, když se pak za pár dní sama ze lži usvědčí, je mi velkou záhadou. A pak je tady kategorie "nevěrníků", kteří prostě lhát musí. Já primárně nevěru neodsuzuji, protože se může přihodit komukoli z nás, aniž by o to nějak usiloval, ale jde mi o nevěru dlouhodobou, kdy si člověk velmi komplikuje život, zaplétá se do lží a je opravdu ve své vlastní pasti. Měla jsem několik "nevěrných" kolegyň, takže jsem to měla mnohokrát v přímém přenosu, ale myslím, že je to hodně psychicky náročné a ačkoli to musí být občas velmi vzrušující, tohle vzrušení si v životě velmi ráda odepřu.
 

Představa tvé budoucnosti

12. června 2018 v 15:23
Představa mé budoucnosti je mi naprosto jasná: na 1. místě práce, kterou chci dělat a od toho se odvíjí všechno další. Pokud nejsem spokojená v práci, nemám svůj vnitřní klid, který potřebuji ke svému radostnému životu. To pak není život, ale přežívání. Pokud jsem vnitřně v klidu, mám radost ze svých koníčků, své rodiny ( no!), svých přátel. Dokážu naplno vnímat krásu přírody a mám pocit, že život je krásný celý. O budoucnosti mých dětí mám taky jasnou představu: ať jsou spokojené a nedělají mi příliš starostí. Cestu, kterou se mají vydat, nechť si laskavě vyberou samy.

Budoucí přehoz

11. června 2018 v 15:20 |  Novinky
Z této změti snad ( dle mého pracovního nasazení odhaduji tak do 2 let) vznikne přehoz ne matrace. Začla jsem šít loni a záhy mi došly látky, protože jsem zjistila, že čtverců je třeba nejméně 49 a já jich mám asi 20. V sobotu ve Fulneku na výstavě patchworku jsem si dokoupila nějaké látky, tak o prázdninách budu pokračovat. Teď ještě na to nemám duševní sílu.
 


Srdce na pravém místě

6. června 2018 v 21:24
To má, podle mě, ten, kdo je lidský. V situacích, které lidskost vyžadují. I když je to v práci, kam chodíme podávat výkony, vydělávat peníze a nechodíme se tam kamarádit, což jsem pochopila před několika lety. V osobním životě očekáváme "srdce na pravém místě" od svých nejbližších. Očekáváme, že nám neudělají žádný podraz, když je třeba, tak nám pomůžou, poradí, podrží nás v časech "krize". A my sami, máme srdce na pravém místě? Jistěže ano, ale všeho s mírou. Nemůžeme být zase moc "blbí" nebo hodní. Nesnáším hodné lidi a sama nemám ráda, když udělám dobrý skutek a někdo to ocení slovy - ty jsi hodná. Na to vždy řeknu, že hodná nejsem a ani nechci být. Hodní lidé mě úplně ničí. S několika takovými moc hodnými jsem se v životě setkala a není o co stát. Když mi někdo o někom řekne, že je to strašně hodný člověk, tak vždycky zbystřím. Takže mějme srdce na pravém místě, ale nebuďme příliš hodní. Buďme občas potvory. Mysleme jen na sebe, protože to nikdy nikdo za nás neudělá. A kam se dostaneme po smrti, když občas zazlobíme? To snad nebudeme řešit. Ono to nějak dopadne.

Mých pět nej

2. června 2018 v 13:37
Když jsem si přečetla téma týdne, tak jsem se úplně lekla. Nikdy jsem nepřemýšlela nad mými pěti nej. A co bych jako měla seřadit? Pět nej jídel? To bych nezvládla, vzhledem k tomu, že moc ráda jím a vařím. Padesát bych asi uměla sestavit, ale 5 ne. Pět nej kamarádek či kamarádů? Tak do toho bych se nepouštěla ani náhodou. Je pravda, že se mí přátelé s lety proměňují. Kdysi jsem tvrdila, že mám asi 6 kamarádek a každou jsem měla k něčemu jinému. S jednou jsem probírala manželství, s druhou jiné chlapy, s další děti, jedna byla na ty "ezotérické" řeči a tak bych mohla pokračovat. Z některých dávných kamarádek se staly úplné nekamarádky, se kterými nemám chuť se ani potkat, jiné vyšuměly do ztracena, protože se třeba už pohybují v jiných kruzích, a proto teď máme naši "partu", ke které jsme přišli díky našemu nejmladšímu dítěti ve školce. A tuhle partu si všichni hýčkáme, i když v ní nemůžu sestavit 5 nej. Možná bych dokázala sestavit 5 nej dovolených a 5 mých nejzamilovanějších míst v našem kraji, která pro mě vždycky mají v mém srdci zvláštní místo. Ale teď mě napadlo, že mám přece jen takový žebříček pěti nej. Nejodpornější lidé, se kterými jsme se v životě musela potkat. Jeden byl z rodiny a ostatní kolegyně v práci. Ale na tuto "partu" velmi ráda zapomenu a raději budu dál přemýšlet, co bych tak mohla do svých pěti nej sestavit.


Začátek a konec

22. května 2018 v 12:33
Vždycky něco musí nejdříve skončit, aby mohlo začít něco jiného, nového, bohužel ne vždy lepšího. V neděli jsme se vrátili z prodlouženého víkendu v Beskydech, kde jsme byli s naší partou 30-ti lidí. Vůbec jsme nechtěli, aby to skončilo. Bylo nám tam moc dobře - chodili jsme po horách, hráli hry, někteří popíjeli, moc jsme se pobavili u hádání identity nás i našich dětí na fotkách z raného dětství - prostě skvělý víkend s partou přátel. Ale bohužel, v pondělí hurá do práce. A zase si musíme najít nějaký světlý bod, který bude novým začátkem něčeho hezkého, i když krátkého. A pak jsou začátky a konce, které se objevují v každém lidském životě. Svatba, narození dítěte, dalšího dítěte, nástup do školky, do školy...Náš život se tedy dělí na spoustu více či méně dlouhých úseků, začátků a konců, a je na nás, jak je přijmeme. Nemůže být v našem životě ale všechno jen zalité sluncem, musí být i špatné začátky i špatné konce, abychom pak jednou poznali, že tohle je ten lepší začátek a ještě lepší konec.


Zlo v každém z nás

20. května 2018 v 19:22
Každý ho tam máme. Někdo ho má ukryto hluboko, někdo blízko povrchu. A pak čeká na svou příležitost. A ta občas přijde. Někdy, když jsme delší dobu v psychické nepohodě, stačí jen nepatrný podnět a je to venku. Ta skrytá touha někoho ranit najednou vypluje, i když jsme jinak veskrze dobří a laskaví lidé. A co teprve tehdy, když do hry vstoupí alkohol. Muži jsou v tomhle velcí mistři. V běžném životě beránci se po požití několika piv či panáků mění v silné osobnosti servírující svým ženám ty "velké pravdy", které velmi zraňují a kterých většinou druhý den litují. My ženy k tomu občas nepotřebujeme ani ten alkohol. Nám stačí jen zvýšená hladina běžných starostí a lítá to z nás taky nekontrolovaně. Tak raději pěstujme jen to dobré, ať ty své démony vypouštíme jen zřídka.

Co je štěstí?

9. května 2018 v 16:43
Kromě mušky jenom zlaté? Štěstí bych rozdělila na dvě části: vnější a vnitřní. To vnější je tehdy, když řekneme: on (já) měl ale ŠTĚSTÍ. Jenže ono to ani není štěstí, jako spíš to, že má člověk "přací" myšlenky a různé věci pak k němu přicházejí samy. Proto se říká, že si máme hlídat svá přání. Když pořád říkáme, že nás klepne pepka, tak nás s největší pravděpodobností jednou klepne. Takže si přejme něco hezkého, aby se o nás mohlo říkat, že máme v životě štěstí a jen my sami budeme vědět, kolik je za tím vyslovených či nevyslovených přání. A pak je to vnitřní štěstí. Ty krátké okamžiky, kdy víme, že teď je to absolutně dokonalé. Poprvé jsem takový pocit zažila na své poslední MD, kdy jsem jedno jarní ráno se svým batoletem venku věšela prádlo. Sluníčko svítilo, dítě si hrálo s kolíčky a když jsme pak scházeli z kopce k našemu domu, náhle jsem to ucítila. Pocit absolutního štěstí. Ještě jeden takový intenzivní zážitek mám od moře - podvečer na pláži, je tam asi jen 5 lidí, já ležím na lehátku, manžel s dítětem si hraje s kamínky... Přestože někteří psychologové tvrdí, že se nemáme vracet do minulosti, ale jen se dívat vpřed, já si myslím, že z takových okamžiků vnitřního štěstí můžeme čerpat i po letech, když nám není nejlépe, nebo když si jen tak chceme přivolat něco hezkého. A co mě dokáže spolehlivě nadzvednout? Když někdo tvrdí, že je v životě, v manželství, v práci... šťastný. To fakt není, protože šťastný může být člověk jen na krátkou dobu. To, o čem lidi tak nadneseně mluví, je spíš spokojenost, pohoda. Pro náš život velmi podstatná, ale to je na jiné téma. A tak si chraňme tyto pocity absolutního štěstí ve svém vnitřním trezoru, protože už nám je nikdy nikdo nevezme.

Kam dál