Vnitřní hlas

Pátek v 18:49
Před třemi lety jsem měla nastoupit do nové práce a těsně předtím jsem šla (shodou okolností) k numeroložce. Vždycky jsem to chtěla vyzkoušet jen tak ze zajímavosti, ne že bych tomu na sto procent věřila. Numeroložka vykládá i taroty, tak mi to "servírovala" ze všech stran. A mimo jiné mi řekla, že musím poslouchat svůj vnitřní hlas - tedy že mám velmi silně vyvinutou intuici. Svěřila jsem se jí, že nemám dobrý 1.dojem ze své nové kolegyně, ale že to nebudu reflektovat, protože má sestra mi vždycky říká, že nemůžu soudit lidi podle prvního dojmu. Paní mi ale řekla, že já mám takové číslo, že můj 1.dojem je vždy správný, že si ho klidně můžu zapsat a po půl roce se na ten zápis podívat a dojem bude stejný. Trošku mi to nahání hrůzu. Ale je fakt, že jsem se v životě málokdy v lidech spletla. Říká se, že náš vnitřní hlas mají "kvalitnější" ženy, muži se asi řídí víc úplně něčím jiným. I když my, ženy, taky občas "ujedem", jak jednou řekla jedna má kamarádka, která měla velké problémy s přítelem - to je tak, když nemyslíš hlavou, ale p.... (opravdu řekla to škaredé slovo). Takže vyzývám všechny bez rozdílu pohlaví - používejme svůj rozum, ale hlavně poslouchejme svůj vnitřní hlas. Možná budeme v životě spokojenější.
 


 


Absolutní nula

10. ledna 2018 v 16:17
Nikdo není absolutní nula, i když to je ten nejposlednější bezdomovec. Každý přece něco umí - zpívat, malovat, vařit, stavět stan, hezky se usmát, být empatický k ostatním lidem... Můžu vyjmenovat spoustu dalších věcí. Možná jen o sobě nevíme, že nejsme žádné nuly. Možná nám někdo neustále říká, že jsme zlí, nemožní, neschopní, špatní a my tomu pak začneme věřit. A to se mi stalo vloni. Přitom jsem si v posledních letech myslela, že znám svou cenu, že se mi nemůže nic takového stát,ale stalo se a trvalo půlku prázdnin, než jsem se TOHO zbavila. Má dcera mě něžně oslovuje ČEST, NULO, ale to je jen taková naše hra. Jinak žádná nula nejsem a už si to nikdy nikým nenechám namluvit. A totéž doporučuji každému člověku, ať se už nachází v jakékoli špatné životní etapě. Kdysi v jednom rozhovoru zpěvačka Zuzana Navarová, kterou jsem do té doby docela obdivovala, řekla, že nemá ráda lidi, kteří nic neumí. Tehdy mě píchlo v žaludku a napadlo mě - ona mě nemá ráda, protože já fakt pořádně nic neumím. Ale pak jsem pochopila, že někdo třeba umí úžasně jednu věc, třeba na světové úrovni, a pak jsme tady my ostatní, kteří umíme spoustu věcí, ale jen na té NAŠÍ, vlastní, úrovni. A to přece stačí. Nepotřebujeme s nikým soutěžit, porovnávat se. Porovnávejme se jen se sebou samými! Za posledních 10 let jsem se hodně zlepšila ve vaření, pečení, zavařování, v práci, v řízení auta, v šití, v lenošení.... A to je to nejdůležitější. My jsme ti nejdůležitější lidé ve svém životě. My musíme znát své možnosti, hranice, schopnosti. My musíme sami sebe za něco pochválit, ocenit se, protože s největší pravděpodobností to za nás nikdo neudělá. Nejsme žádné nuly. Jsme jen každý jiný a to je to úžasné, protože kdybychom byli všichni stejní a uměli stejné věci, tak by byl svět jedna velká nuda a hrůza. Tak ČEST, NULY!

Slib

7. ledna 2018 v 8:30
Za svůj život dá či "složí" každý člověk několik slibů. Můj první, který si pamatuju, byl ten pionýrský: Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů...... Příšerné. Další slib byl asi v 6. třídě - to jsem slíbila své starší sestře, že přestanu kouřit. A ten slib jsem dodržela. Pak ten zásadní - manželský slib. V dobrém i zlém... A pak spousta drobných slibů, které dávám sama sobě, někdo je shrnuje pod slovo předsevzetí: omezím televizi, budu víc poslouchat hudbu, nebudu se nikdy dívat na pořady TV Nova ( které ubírají energii ), budu se více věnovat dítěti, budu víc navštěvovat svého otce.... No, s některými těmito sliby je to horší, ale snažím se. A pak jsou tu vynucené sliby, které vidím ráno ve školce. Slib mi, že dneska budeš hodný. Tak to mě vždycky pobaví. Tak za prvé, co to je BÝT HODNÝ? A za druhé, jak múže dítě něco takového slíbit. A odpoledne má pocit, že opět nedodrželo slib. Já tvrdím, že děti jsou tu od toho, aby trošku zlobily. Takže nevynucujme po dětech nebo i dospělých, nesmyslné sliby a my sami neslibujme něco, o čem dopředu víme, že to rozhodně nesplníme. Jenom si přiděláváme zbytečné výčitky.


Truhlík

31. prosince 2017 v 14:50 |  Vánoce


Moje hvězda

27. prosince 2017 v 8:47
Moje hvězda je Má hvězda od Bedřicha Smetany. Tato píseň mě provází celý život. Když jsem byla malá a koupala jsem se (ve středu a v sobotu - a to jsme nezašli ve špíně!), moje mamka si sedla na záchod (měli jsme velmi malou koupelnu) a zpívaly jsme Mou hvězdu. Já 1.hlas, mamka třetí. Pak na střední škole v HV a ve sboru jsem pěla 3.hlas a když byla má dcera malá, tak jsme to zpívaly spolu, hlavně když byl náš nejmladší mimino, tak jsme mu to zpívaly před spaním. A to jsme asi neměly dělat. Asi jsme měly začít jen Halí, belí, protože náš syn je totálně nehudební, což pro mě jako pro matku "hudebnici" se dvěma dětma, které v hudebce málem i nocovaly, bylo obrovské zklamání a těžce jsem se s tím vyrovnávala. Když moje mamka zemřela, moc jsem chtěla, abychom jí Mou hvězdu s dcerou zazpívaly na pohřbu, ale to bychom nedaly. A tak je ta píseň navždy v mém srdci. Když se večer stmívá...... Jen nesedávám vedle našich vrat, ale vyjdu rovnou z ložnice na terasu a v teplých letních nocích tam sedím, hledím do dálky a na hvězdy... Tato souvislost mě napadla až teď, ale tyhle noční sedánky, kdy z našeho kopce vidím daleko, prostě miluju.


Kam dál