Červenec 2016

Vánoční přání *

30. července 2016 v 11:27 Vánoční přání 2016
Až se mě zima zeptá, co jsem dělala v létě....... tak vyráběla vánoční přání.Smějící se

Letní kabelka Ethel *

21. července 2016 v 13:24 Tašky 2016
Taška byla na výstavě Patchwork 2017 ve Fulneku

Kostka

15. července 2016 v 11:48 Před a po
Tuhle kostku na sezení kdysi vyráběla moje mamka ve spolupráci s taťkou. Šila ji asi před 40 lety v práci, protože tehdy pracovala v sedlárně a tam měli stroje na šití koženky. Tu zelenou hrůzu jsme už několik let maskovali dekou a bylo to celé na vyhození. Mám k tomu však citový vztah, tak jsem ušila nový potah, přestože nemám stroj na koženku. Maminka moja by na mě byla pyšná.

Hluboko uvnitř

14. července 2016 v 11:43 | Yveta
Hluboko uvnitř sebe skrýváme různé "věci". Někdy je ostatní poznají hned na první pohled v naší tváři a v řeči našeho těla. Smutek, radost, štěstí. Jsou ale věci, které na povrch nikdy nepustíme. Které schováváme jen pro sebe. Některé ošklivé zážitky třeba nemáme chuť svěřit ani nejlepším přátelům, protože jen jejich vyslovení nahlas by nám způsobilo další nepříjemné pocity, nebo to, že oživujeme něco, na co bychom chtěli co nejrychleji zapomenout. A pak hluboko uvnitř nosíme vzpomínky na někoho blízkého, kdo nám chybí a třeba jsme se s ním nestihli, nebo neměli možnost rozloučit. A pak nosíme uvnitř sebe poklady v podobě vzpomínek, které si hýčkáme a nosíme je moc rádi, protože z nich žijeme spoustu dní, týdnů, či let. Na jednom semináři etikoterapie jsem se sice dozvěděla, že se člověk nemá ohlížet zpět, že má hledět dopředu, ale s tím úplně nesouhlasím, protože tyhle vzpomínky vytahujeme rádi, ale jen sami pro sebe, protože ostatní by zas až tak moc nezajímaly. Pěstujme si chvíle, kdy můžeme být sami se sebou, bez mobilů a počítačů a přebírat a třídit si vše, co nosíme HLUBOKO UVNITŘ sebe.

Deník z letošní cyklodovolené v Perneku (u Lipna)

10. července 2016 v 10:09 | Yveta
Sobota
Chtěla jsem vyrazit v 9.30, ale nakládka a upevňování kol byla poněkud delší, tak vyrážíme o hodinu později. Před sebou máme 403 km. Už cestou do Brna stojíme ve dvou kolonách, v rádiu hlásí, že u Humpolce je velká kolona, sjíždíme proto
z D1 už u Velkého Meziříčí. Zapínáme Karen (to je navigace, kterou tak kluci pojmenovali podle Spongeboba), protože trochu bloudíme. Po obědě v Třebíči nás Karen vede zcela špatným směrem (asi holka neví, kam chceme jet), tak se vracíme, pak stojíme na nějakých semaforech, pak je objížďka a to ještě netušíme, co náš čeká u Českého Krumlova. Že to na místo nestihneme do 18. hodiny je brzy jasné - telefonujeme s majitelem;naštěstí bydlí v místě a náš pozdní příjezd tedy nevadí. 8 km před Krumlovem stojí kolona a v té stojíme celé 2 hodiny. Všichni mají nervy na pochodu. Co je to ale proti třídenní 150 km koloně v Pekingu!! Ve 20.30 slavnostně dojíždíme do penzionu a v dešti vybalujeme věci. Vprůjezdu už sedí parta lidí a táta se hned ptá, kde je tu hospoda. Ve vesnici byly kdysi dvě, ale obě jsou zrušené! Jirka jen zaúpí: To mi ta moje žena dělá naschvál! Sedáme do auta a jedeme o vesnici dál na pivo, abychom tatínka trošku uklidnili. Po desetihodinové cestě myslím, že bychom už byli na Istrii a ne na Lipně. Ať žijou české silnice a D1 zvlášť!!!
Neděle
Po včerejším dešti je poměrně chladno, ale svítí slunce. Vyjíždíme na kole do Horní Plané na obhlídku a nakoupit. Opět jsme ve vesnici bez obchodu, takže snídaně jsou bez čerstvých rohlíčků. Zpět do Perneku to bereme po hlavní silnici, ale je dost frekventovaná, tak odbočujeme na Maňavu. Před Pernekem nás to ale zpátky vyhodilo na silnici. Po obědě, kafíčku a krátkém šlofíčku jedeme do Nové Pece s tím, že pojedeme kolem Lipna, ale nakonec nabírámr opačný směr, podle značek 13 km - Černý kříž. Přes Studenou Vltavu tam je postavený nový dřevěný most z fondů EU. Most je pro pěší a cyklisty a je vidět, že EU má velké fondy. Pak jsme jeli ještě dál se občerstvit a při odjezdu jsem si všimla velké budovy naproti. - kdo uprostřed lesů postaví něco tak velkého? Co by to mohlo být? Vracíme se zpět a cestou nás napadlo NÁDRAŽÍ. Tři koleje! Nejmenší nádraží v republice s přímým napojením na Prahu. A zrovna přijíždí vlak tažený srandovní malou parní lokomotivou. Nádraží je velmi romantické a zcela nepochopitelné v takové pustině. Vracíme se k mostu a čteme povídání o černém kříži a nemůžeme ho s Jirkou najít. Stojíme těsně vedle něj(provozní slepota)! Cestou Vítek v lese sbírá houby - našel několik praváků. Jedeme překrásnou přírodou, stezka je místy lemovaná trsy mateřídoušky, jinak cestu nádhernými lesy často přetínají koleje. Dnes jsme ujeli 50 km.
Pondělí
V okolí Perneku ukazuje telefon taťkovi dvě trasy, vybíráme tu kratší, asi 14 km, která končí v Horní Plané, kde chceme opět nakoupit. Po 400 metrech zjišťujeme, že tudy cesta nevede, tak se vracíme. Cedulku s nápisem, že cyklotrasu můžeme používat jen o víkendech a státních svátcích míjíme s komentářem, že ti jezeďáci už neví CO BY. Cesta vede lesem do velkého kopce. Všude plno velkých mravenišť, taťka s Vítkem sbírají houby. Z velkého kopce následuje dlouhý, prudký sjezd, na jehož konci zjišťujeme, že ona cedulka je tam proto, že jsme ve vojenském prostoru Boletice. Jsme rádi, že nás nikdo nezastřelil. Ujeli jsme 17 km. Odpoledne vyrážíme na Plešné jezero. Výlet jsem vymyslela už doma s tím, že do velkého kopce umím jít i pěšky vedle kola. V Nové Peci Vítek rozhoduje, zda po žluté nebo zelené turistické trase pro pěší. Vybírá žlutou. Na jednom rozcestí, kde si myslíme, že máme před sebou už jen 2 km zjišťujeme, že to je jen pro pěší a my jedeme ještě 6,5 km a bohužel i 2 km z kopce, což znamená, že na zpáteční cestě to bude zase do kopce. V tu chvíli přemýšlím, že při tomto zápisu napíšu jedno sprosté slovo, ale při zpáteční cestě jsem si to rozmyslela - nebylo to tak hrozné, jak to vypadalo. Plešné jezero je menší než Černé a Čertovo, které jsme navštívili před pár lety a navíc kolem byla spousta popadaných zničených stromů. Kolem byla hodně laviček, a protože jsme tam byli až před 17.hodinou, bylo tam i málo lidí. Zpět jsme jeli asi půl cesty po stejné cestě a pak jsme se dali po zelené. Příroda byla překrásná, sluníčko svítilo víc než včera, kus cesty jsme jeli kolem Schwarzenberského kanálu. Nádhera. Vítek už je zmordovaný, mě už taky bolí nohy. Večer však ještě musím hrát Metro. No, jednu hru jsem přežila. Dnes jsme s Vítkem překonali náš 4 roky starý rekord z jižní Moravy o 1 km. Ujeli jsme 55 km, ale podstatně náročnějším terénem. Uf.
Úterý
Nohy bolí, dnes je odpočinkový den. Počasí má být hezké,tak se chlapi chtějí koupat. jedeme tedy do Horní Plané na nejkrásnější pláž na celém Lipně (to mám z průvodců). Jsem vybavena knihou, časopisy a malovanými křížovkami. Kluci jdou hned do vody, Vitás je zpět za 5 minut, Jura asi za 10. Po dalších 10 minutách mi řekl, že se nudí. Málem jsem omdlela. Hrajeme karty, odpoledne jdou kluci na šlapadla. Já si mezitím pálím záda a jednu nohu. Rychle se balíme, od Pece jde na nás bouřka. Jedeme ještě nakoupit - 3.den - 3. obchod v Plané (všechny jsou celkem super). Když vyjdu z obchodu, bouřka je v plném proudu a kluci stojí pod střechou protějšího domu. Přebíhám za nimi a za 10 minut zase svítí slunko. Jedeme zpátky, po večeři si dáváme kafíčko poprvé venku ve dvoře našeho penzionu - starého uzavřeného statku, Jura si opravuje své píchlé kolo. Pak se sami dva jdeme projít po Perneku. Moc času to nezabere, protože to je velmi malá vesnice, která byla ale v 90. letech vyhlášena vesnickou památkovou rezervací. Hledáme dům č.p. 15, který má být nějak historicky cenný. Je tu na prodej několik zemědělských usedlostí; většina je v žalostném stavu. Večer nemůžu spát, jak mě ještě z pondělka bolí nohy a šíleně štípou záda. Dnes jsme ujeli jen 13 km.
Středa
Dnes má Jura narozeniny. Budíme ho narozeninouvou písní. Přehodnocujeme cíl dnešního výletu - kvůli počasí a mým nohám a štípavému tělu. Cestou na hrad Rožmberk se stavujeme v malinké sklárně, kde si návštěvníci mohou sami zkusit fučkat sklo. Na Rožmberku jsou mraky lidí. Hurá, náš průvodce vypadá dobře (říkáme mu pracovně Broňa, protože je na Broňu trošku podobný) a hlavně nemá logopedickou vadu! Po obědě jedeme do kláštera Vyšší Brod. Už když jsem naši průvodkyni spatřila, měla jsem hned jasno. Při prohlídce kostela neustále poklekávala a křižovala se. Klášter byl nejslabší z těch tří, co jsme kdy navštívili ( Zlatá Koruna, Teplá). Pak jsme udělali radost Vítkovi a šli jsme na LEGO výstavu v Lipně n/V. Bylo to něco neuvěřitelného. Škoda jen, že jsme už byli tak unavení. Jinak bychom to prozkoumali více. Vstupné 450 Kč (zámek 270,-, klášter 250,- - tisícovka jen zasvištěla). Lipno n/V. je už příliš komerční a moc nóbl. U přehrady je řada nových (podle zaparkovaných aut jistě dost drahých) apartmánů, kde ale lidi nemají žádné soukromí. Celé letovisko je jedno velké tahání peněz (bobovka, království lesa, stezka korunami stromů...). Zlatý Pernek či Horní Planá. Dnes jsme tedy na kole neujeli NIC, a přesto jsme byli večer totálně zdecimovaní.
Čtvrtek
Dnes jsme si naplánovali 63 km okruh kolem Lipna. Z Perneku do Nové Pece, Přední Zvonkové, Kyselova, kde je přívoz do Dolní Vltavice a zpět přes Černou v Pošumaví, Horní Planou do Perneku. Cesta vedla hodně po silnicích, ale taky po kamenité cestě loukami a lesem a zase to byla nádhera. V Kyselově se Jura odpojil, že si chce objet celé Lipno, že to dá asi za 2 hodiny a pak se sejdem v Černé na oběd. Takže jsme s Vítkem museli zabít 2 hodiny. V lese jsme objevili velkou spoustu zralých borůvek, což bylo poprvé. Po pastvě jsme jeli k přívozu, kde už čekalo hodně cyklistů. Měli jsme asi půl hodiny čas. Na přívoz nás nakonec nastoupilo asi 50 cyklistů, 2 auta a 2 motorky. Plavba trvala 10 minut a stála nás 120 Kč. Byl to docela zážitek. Pak jsme celá skupina vyrazili do Černé. Tam jsme na Juru čekali asi 3/4 hodiny a po obědě jsme se ještě stavili na pláži, kde jsme se asi před 10 a 8 lety koupali. Konstatovali jsme, že za ty roky se tam neudála žádná změna k lepšímu - jakoby se tam zastavil čas. Oproti Lipnu n/V. naprostý opak. Cesta z Černé do Plané byla moc hezká a vedla kolem bývalých rekreačních středisek různých podniků - vše velmi zpustlé, nevyužívané. Ale byly tam i pěkné nové hotely a apartmány. Když jsme dojížděli do Perneku, měla jsme na tachometru necelých 50 km, tak jsem ještě jezdila malé okruhy, abych měla aspoň 50. Těšili jsme se na rekord! Nevím, kde na mapách vzali těch 63! Večer po grilovačce jsme ještě plánovali program na další den: Vítkův Hrádek - doleva (na východ), nejdřív autem, pak přes přívoz a pak pěšky 8 km, nebo Jelení vrchy - doprava (na západ směr centrální Šumava), na kole do šíleného kopce? Uvidíme zítra. Dnes jsem tedy ujela 50 km, náš taťka těch 84, které mapy ukazují kolem celého Lipna.
Pátek
Tak vyrážíme na kole - varianta č.2. Jsem duševně připravená na obrovský kopec, který si pamatuju z před osmi let. Tehdy jsme taky byli na Jeleních vrších (vrchách?) a když tam přijížděly ty baby rudé v obličeji, sotva dechu popadaly a Jura pronesl větu: příště bychom mohli taky jet na kolech, tak jsem odvětila něco ve stylu: ani omylem, či jen přes moji mrtvolu. Jestli chceš, tak s tebou na kole pojedu maximálně na jižní Moravu. To jsem před čtyřmi lety splnila a letos funím rudá do kopce stejně, jako ty baby kdysi. Jo, v 50 letech člověk má pocit, že ho věk pomalu začíná limitovat a tak si řekne: kdy, když ne teď? Z Jeleních vrchů jsme se jeli podívat na Jelení jezírko, které nás uchvátilo už poprvé. Je to umělé jezírko, které bylo kdysi určeno k "napájení" Schwarzenberského kanálu při malém stavu vody. Vypadá ale, jako by tu bylo odjakživa. Působí hodně romanticky. Po obědě se vydáváme zase na Černý kříž a cesta vede po lesní cestě nádhernou krajinou a je skoro celá z kopce. Moc si to užíváme. Jirka nás ještě přemluvil k cestě do Stožce a ani jsme nelitovali. Bylo tam takové "naučné" hřiště z dřevěnými prvky a v lese jsme ještě objevili Areál lesních her - 1,6 km dlohou stezku pro děti se 14 zastávkami. Bohužel jsme měli kola, tak jsme prošli jen 5 úvodních, ale Vítek byl nadšen a mě taky mrzelo, že jsme si to neužili celé. Cestu z Černého kříže jsme už znali z neděle, a tak jsme ji rychle prosvištěli. Ujeli jsme 51 km a byl to asi nejhezčí výlet z celého týdne.
Sobota
A je tu den odjezdu. Bože, co nás zase čeká? Cesta přes Krumlov jen 20 minut? To je velké zlepšení. První kolonu na semaforu objíždíme, druhé už se nevyhneme a tak stojíme. Stojíme dlouho. Prvních 110 km do Jindřichova Hradce jedeme asi 3 hodiny. Pak už je konečně super cesta. Na oběd se chceme stavit na Farmě u Pelhřimova, ale je tam zase tolik lidí, že odjíždíme. Na Farmu jsme začali jezdit před 10 lety, když to ještě neznalo moc lidí, s dětma jsme se šli podívat na zvířátka, bylo to tam moc fajn. Ale teď už je tento podnik několik let v Maurerově průvodci, a tak už je pořád plný. Stavujeme se tedy jinam a musím říct, že se už těším na domácí stravu. Kdybychom byli na této dovolené s našimi vegetariánskými dětmi, nevím, co by jedly. Kromě smažáku a v jedné hospodě smažených žampiónů nikde nic bezmasého. Co takhle vařit ze sezónních surovin! Nikde ani ten blbý smažený květák, na který jsme měla celý týden chuť. Posloucháme zelenou vlnu: z Brna na Vyškov - opět ucpáno. Ale než tam dojedem, už dobrý. Ovšem těsně před Brnem to hlásí znovu, tentokrát tam něco hoří. Sjíždíme proto na Rousínov, ale kolona už je i tam. Další objížďky v Olomouci. Ještě nakoupit a rychle domů.
Hodnocení
Doma bodujeme: já dávám 9 - strhávám 1 bod za cestu, chlapi dávají plný počet. Jura je s dovolenou spokojený, splnil vše, co si stanovil:1. okoupat se v Lipně, 2. objet celé Lipno na kole, 3. dát si candáta a ještě chtěl, abychom ujeli aspoň 200 km. Já jsme na svém tachometru měla 219. Jednou jsme se moc nasmáli, když Jura hodnotil rodinné výlety: 1. typ rodiny - tatínek s většíma dětma vpředu žene jako o život, maminka daleko vzadu uzavírá peloton. 2. typ rodiny - maminka vpředu, tatínek vzadu tlačí malinké dítě na kole. A co teprv ta mimina ve vozících! To fakt trpíme, když vidíme spící mimino, kterému jen blembá hlava. Další kapitola - děti na svém kole připojené na tyči k tatínkovu kolu. Viděli jsme i výjev, kdy dítě mělo kolo nakřivo a celou cestu muselo vyrovnávat stabilitu. No prostě, jsme jiná generace. Byla to fajn dovolená, bylo strašně příjemné vidět tu spoustu cyklistů a být toho malou součástí. A Šumava svou krásou nikdy nezklame. Už se tam za pár let těším znovu..