Prosinec 2016

Náš stromek 2016

29. prosince 2016 v 17:58 Vánoce
Stromek měřil asi 4,5 m, ale my jsme ho asi 70 cm uřízli, tak je maličký - jen 3,8 m. Strojení probíhalo ze žebříku.

Kdybych se rozhodl jinak

27. prosince 2016 v 11:02
Kdybych se rozhodla jinak, tak by byl můj život úplně jiný. Byl by lepší? To nemůže nikdo vědět, protože bych se pak ocitla zase na jiných křižovatkách, kde bych se musela rozhodnout, kam a jak dál, a třeba by to pak bylo horší než teď. A tak i přesto, že vím, že některá má životní rozhodnutí nebyla zrovna nejlepší, beru všechno tak, jak to je. A vysílám "vesmíru" svá přání, aby mi pomohl k tomu, aby se můj život vrátil na tu cestičku, po které jsem už šla a byla jsem na ní relativně spokojená. Naprosto spokojený člověk asi nebude nikdy, ale musíme si umět hledat to hezké i v těch časech, kdy nám náš život připadá "neuspokojivý" Ale občas je to docela náročné. Rozhodně nám v tom ale mohou pomoci lidé, které si sami vybíráme - rodina a přátelé.

Skládací stromek na tramp

27. prosince 2016 v 10:51 Vánoce
Tohle byl dárek v našem "spolku". Název a smysl tohoto stromečku chápeme tedy jen někteří.


Vánoční obrázky

17. prosince 2016 v 10:50 Vánoce
Rámečky na tyhle obrázky jsem začala vyrábět už loni. Přinesla jsem si z dílny pilu, na které se řežou úhly a taky svorky na úhly. Přišlo mi to velmi jednoduché. Řezala jsem a brousila a lepila, ale rožky k sobě pořádně nepasovaly, tak jsem s tím švihla a přišlo to na řadu až letos. Knihu jsem si koupila v knihovně za 5 Kč. Po všech těch nervech ani nevím, jestli z nich mám radost.


Víkend v Londýně

5. prosince 2016 v 19:42
Moje dcera mě už asi 2 roky přemlouvala k cestě do Londýna- Pořád nějak nebyla vhodná doba, ale v srpnu jsem si řekla, že pokud budu mít od září práci, tak s ní na ten výlet pojedu. V září jsme vymyslely termín 17. listopadu, jenže stejný nápad měly desítky jiných lidí, a tak další varianta byla 1.12. Hana začala plánovat program a ptala se mě na má přání - žádná jsem neměla. Budu za ní chodit jako ovce. Jen se jí nesmím ztratit, protože s mou znalostí angličtiny bych byla úplně v háji.
Čtvrtek 1.12.
Letadlo letí z Mošnova v 17.45, v 15.15 vyjíždíme z domu. Zjišťujeme, že by to stačilo o hodinu později. Takovou prohlídku jsem ještě nezažila, protože při cestě k moři to tak poctivě neberou. (i když minule mě, k velké radosti Vítka, 3x vrátili, když jsem pořád pípala). Dnes jsem si musela vyslíct i svetr, protože byl propínací. Letěli jsme o 35 min později. S Hanou sedíme každá jinde: já mezi dvěma chlapy - 1. volal ženě - lásko, miluji tě, 2. své matce. No, super. Vedle Hany sedí roční dítě. Jestli ho po cestě neuškrtí, bude mít (to dítě) štěstí. Dítě bylo hodné, tudíž přežilo. Po přistání nás 20 min drží v letadle - jsou problémy se schody. A já jsem tak chtěla vystupovat nafukovací skluzavkou jako ve Smrtonosné pasti! Po příjezdu na Stansted se mi protočily panenky. Cesta bludištěm se stovkami lidí na pasovou kontrolu. Pak si kupujeme jízdenku na autobus - paní nám vysvětluje, že mají velké zpoždění. No, nakonec jsme jeli načas. Pravá "story" teprve přijde: jedeme přes hodinu do Paddingtonu a pak musíme jít do nějakého nonstop taxi pro klíče. Zaplatíme 3 libry za nic a jdeme hledat dům. Hana si ovšem neuložila přesnou adresu. Obcházíme všechny domy v okolí a snažíme se uplatnit ty klíče. Marně. Až se nám podařilo vloupat do jednoho domu, ale tam nic. Nutím Hanu, aby zavolala majitele. Se slovy - on mě zabije, když mu budu volat o půlnoci- její slova padla do hlasové schránky. Vracíme se zpět do taxi, cestou potkáme Mc Donalda a venku před výlohou se Hana připojuje na internet, nachází přesnou adresu a vida, je to v domě, kde jsme se už vloupaly. Jen v 5. patře. V 1.00 našeho času, totálně mrtvé, padáme do postele s jednou peřinou, obalenou dvěma látkovými prostěradly. Dovedu si ta prostěradla představit ráno. V pokoji je asi 38 °C, topení je úplně rozžhavené a nejde ztlumit. I přesto ihned upadáme do komatu.
Pátek 2.12.
Prostěradla - fakt super. Vyrážíme v 9.10, za 3 min jsme v Hyde Parku. V tuhle roční dobu je trošku smutný. Obcházíme Kensingtonský palác (tady bydlí princ William s rodinou) a jeho zahrady, zajdeme k rybníku, kde jsou hejna racků a holubů, až si připadáme jako v Hitchkokově hororu. Jdeme kolem Royal Albert Hall, naproti je Albert Memorial a míříme do Natural History Museum. Vcházíme v 10.15 (v 10 otvírají) nějakým bočním vchodem (vstup zdarma)- žádní lidi, tašky nám prohlédli bleskově. Velmi prudkým a dlouhým eskalátorem vjíždíme do planety Země a jsme v interaktivní expozici Země. Všechno mačkám, vším točím, vše zkouším, Hana šílí. Pak jdeme do Green zone, která začíná v obrovské nádherné historické hale
s velkou kostrou diplodoka. Je tam velká expozice dinosaurů. Z muzea vycházíme asi po dvou hodinách hlavním vchodem a zděšeně hledíme na obrovskou frontu směrem dovnitř. Měly jsme štěstí. Vedle muzea je kluziště, bavíme se tím, jak to nikomu nejde, jak lidi bruslí s batohem, taškou přes rameno, dokonce s taškou v ruce. Pak jsme šli dál, až jsme došli k OD Harrods. Tak to byl zážitek zvenku i vevnitř. Oddělení s jídlem.....Přes Green Park jdeme k Buckinghamskému paláci. Jsem zklamaná, že stráž stojí až někde daleko za plotem. Střídání je obden, tedy až zítra. Máme hlad, nic v dohledu. Jdeme na Victoria Station, odkud Hana jezdívá do Skotska a najíme se v bistru Pret&Manger (má pobočky po celém Londýně a je to sázka na jistotu - vše si vyrábějí přímo v každém podniku z čerstvých surovin). Pak jdeme k Westminsterskému opatství, v 15 hod slyšíme odbíjet Big Ben, z mostu hledíme na parlament a London Eye. Dojdeme k Downing street a jsme zklamané, protože tu ulici známe z filmů (Láska nebeská..) a ona je velmi krátká a hlavně zcela uzavřená a hlídaná policií. Pak jsme si poseděly na lavičce v parku St James´s a pozorovaly hejna vodních ptáků. Pak jsme došly na Trafalgar Square a tam do National Gallery (zdarma). Hanu obrazy nezajímají, navíc už tam byla, tak to tam se mnou už jen protrpí. Nohy mám vražené asi až u pasu. Jdeme na "kafe" do Costy (taky na každém rohu, Hana to zná ze Skotska a prý je to vždy super, ale tato Costa je na poblití - špinavý tác, WC chuťovka) a pak se dostáváme na Piccadilli Cirkus - náměstí s velkými neónovými reklamami (nejdřív jsem si myslela, že tam je fakt cirkus - bože, já hloupá) a už jdeme osvětlenými nazdobeným ulicemi do
Hyde Parku do Winter Wonderland (představte si vánoční trhy v Odrách, den města Oder a přidejte miliony světel a vynásobte to stem. Tak to je ono). Obcházíme stánky - překvapilo nás, kolik stánků a restaurací je německých, bavorských. Koupily jsme si horký cider, že si ho vypijeme někde na lavičce, ale v Anglii se nesmí (stejně jako v USA) pít na veřejnosti. Vycházíme ven a opět neskutečná desetiproudová řada - opět se prohlížejí tašky. Zase jsme měly štěstí. Pak už chceme domů, protože už sotva chodíme. Cesta vede přes Hyde Park, kde jsme byly ráno, jenže jsme netušily, že ta oplocená část se večer zamyká. Takže jsme musely celý park obejít. Asi umřu. Obcházíme to nějakou privátní hotelovou cestou a vcházíme do ulice, kde jsou nádherné velké staré vily - je to ulice plná ambasád. Bavíme se tím, že hádáme, který stát to je. Některé jsou úplně soc - tyto státy už zřejmě mezitím zanikly, nebo co. Na konci ulice se těšíme na česko-slovenskou ambasádu (to už mi nohy asi trčí až z hlavy), ale je to velké zklamání. Žádná stará vila, ale moderní hnusná budova. Kolem osmé docházíme domů a 9 už spíme. V noci jdu na záchod a nemůžu udělat ani krok, mám pocit, že mi někdo sekyrou tesá z boku do kyčlí. Už se těším na zítra. Jupííí!
Sobota 3.12.
Dnes ráno chceme jet metrem. Problém je už se dostat ne stanici, protože celé okolí je rozkopané. Ptáme se dělníka kudy a už jsme v metru. Kam teď? Jak zaplatit, když víme, že nechceme jízdenku, která vyjde draho, ale chceme platit kartou? Poradí nám info pracovník. Přímo u turniketu je plocha na snímání platební karty a to stejné pak musíme udělat i při výstupu z metra. Moc se mi to nelíbí, protože mám pocit, že mi můžou vybílit celý účet. Chceme jet žlutou linkou (londýnské metro jich má 26), ale nevíme, na který vlak nasednout, protože tady jezdí i zelená linka. Radí nám jedna Češka. Metro jezdí hodně na povrchu, takže vysvětlení pro děti, že metro je vlak, který jezdí v podzemí, tady neplatí. Jedeme na Tower Hill a odtud je to kousek na Tower Bridge. Je celý rozkopaný, ale působí úžasně, přestože ho člověk zná z fotek, stejně dokáže překvapit. Pak jdeme kolem Toweru (taky se tam bruslí), Bank of England až ke katedrále St Paul´s. Metrem jedeme na Covent Garden - pěší zóna se spoustou kaváren, obchůdků, divadel (část je zastřešená) a je tam asi milion lidí. V M&S něco sníme a jdeme na Oxford Street.Nic horšího jsem snad nezažila. Tam byl 2. milion lidí. Šly jsme se podívat do OD Selfridges. Myslím, že se pan Selfridge musí obracet v hrobě. Rádoby luxus, ale hudba tam řvala jak na vietnamské tržnici a některé modely tak i vypadaly. Tak rychle ven. Jenže kudy? Přestože do Oxford Street byly 3 východy, nemohly jsme žádný najít. Děs. Ale to nejhorší přišlo až v Primarku. Tam jsme šly cíleně na nákup, protože tam ve Skotsku nakupuje Hana a oblečení je tam hodně levné. Tolik lidí v obchodě, takovou řadu u pokladny a tak narvané košíky věcma jsem dosud nezažila. Hana řekla, že za tohle teda strhne body. Já ne, protože i hrozný zážitek je zážitek. Doplížily jsme se domů, odhodily všechny věci a šly si něco koupit k večeři. Chtěla jsem Fish and Chips, ale to měli jen v podniku s nápisem HALAL, takže jsme si koupily v Tescu polívku do mikrovlnky, nějaký salát a ve 20.00 jsme už šly spát.
Neděle 4.12.
Ráno jsme se těšily, že si zajdeme k Elle na snídani (http://www.knihyomega.cz/eshop-lahodne-s-ellou-uzasne-prisady-a-neuveritelna-jidla-ktere-bude-vase-telo-milovat.html), ovšem Haně se z tabletu ztratila hvězdička z mapy, takže zklamané jedeme hned ráno metrem na Victoria Station a jdeme posnídat opět do Pret. Pak jsme přešly na Victoria Coach Station a odtud autobusem na letiště. Nevím, proč jsme všechny ty památky dva dny obcházely pěšky, když jsme je teď všechny viděly z autobusu. Jede s námi i 5-letá holka s otcem a celou cestu zpívá Had leze díry..... má bílé (a pak postupně vyzpívala všechny barvy) střevíce. Chceme ji udusit. To jsem ještě netušila, že v letadle bude sedět za mnou a zpěv bude pokračovat a zbytek cesty mi bude kopat do sedadla. Story z letiště: nejenže jsem pípala a musela se rozkročit, zvednout ruce a pak se ještě nechat celá prohlédnout (byly to sluneční brýle na hlavě), ale pořád mi nejela ani taška. Tam mi pán ze špinavého prádla vytahal 3 skleničky anglické hořčice. Takovou jsem z nich měla radost. V Duty free shopu jsme opět "počichaly" několik parfémů a za 10 liber si daly rychlovku k obědu. Přiletěli jsme načas a zítra tedy zase do práce. Uf.
Londýn - dodatek
Překvapení:
1. Žádné dítě (i kojenci v kočárku) nemá na hlavě čepici, přestože je venku 3 - 5°C. (a přesto prý vůbec neznají "píchání" uší). Pokud už dítě má čepici, tak je to určitě dítě nějakých cizinců. A brzy zjara prý mají hned všechny děti holé nohy.
2. Všechny holčičky mají v sobotu šatičky a nejlépe střevíčky. A holé krky. A to dost hodně fouká!
3. Všude na ulicích se moc kouří.
4. Spousta lidí běhá a jezdí na kole (nejlépe v tričku a kraťasech).
5. Londýn je velmi "multikulturní" (nedovedu si představit New York). Trošku to až nahání strach,(a to hlavně samotným Londýňanům) kam až to dojde.
6. Jsou fakt otužilí! V neděli je na trávě námraza a s námi v metru jede asi studentka VŠ jen v košili a na nohou má ŽABKY! Proboha!
Zklamání:
1. Nebylo mi dovoleno projet se na kole - kola ve stojanech jsou všude. Na půl hodiny je to zdarma, 24 hodin stojí jen 2 libry!
2. Nebyly jsme snídat u Elly
3. Nepotkaly jsme ani jeden obchod s látkami.
4. Hana si stěžovala, že za 4 dny vůbec neslyšela tu krásnou britskou angličtinu. Nebylo od koho....

Tak snad příště.........

Věnec 2016

4. prosince 2016 v 19:39 Vánoce