Leden 2017


Jeden chybný krok

23. ledna 2017 v 17:27
Jen jeden? Každý jsme jich v životě udělali několik a tomu, co z nich vznikne, se říká ŽIVOTNÍ ZKUŠENOSTI. Když jsem byla mladá, tak jsme nechápala, co je na stárnutí a stáří dobrého. Kolem třicítky jsem to pochopila. No právě ty životní zkušenosti. Ty nám nikdo nevezme. Někdy za ně ale platíme docela vysokou cenu. Před pár lety jsem udělala jeden chybný krok a dodnes sklízím "hořké ovoce". Numeroložka mi vysvětlila, že to byla jen sklizeň toho, co jsem zasila před sedmi lety. Numerologiii můžeme věřit, nebo ji považovat za totální výmysl, ale mně toto vysvětlení docela pomohlo. A tak sklízím a sklízím a říkám si, kdy už zase zaseju něco dobrého? V té jedné oblasti mého života se mi to, bohužel zatím příliš nedaří (i když jsem na Silvestra věřila, a stále věřím, že se letos stane zázrak - no, zatím se stal jen takový malý) a tak asi půjdu koupit aspoň semínka na zahrádku. Zdar a sílu!


Fanatismus

21. ledna 2017 v 19:06
Fanatismus bych rozdělila na dvě skupiny. Ten první, to je ten, co nám všem nahání hrůzu. Shrnula bych ho pod jednotné označení: náboženský. Ale ten necháme stranou. A pak je ten druhý, který je mi naopak velmi sympatický a to je ten, který do určité míry mají všichni, kteří se něčemu věnují, kteří něco umí - ve sportu, v hudbě, ručních pracích, vaření, výrobě čehokoli.... Bez tohoto fanatismu, nebo nadšení, či jak tomu budeme říkat, by nevznikly žádné dobré věci na světě. A takoví "fanatici" se mi líbí, inspirují mě, nabíjejí pozitivní energií. Takže fanatismus ano, ale jen ten, co přináší něco dobrého.


Přání k narození kluka * (inspirace - internet)

20. ledna 2017 v 7:25 Přání k narození dítěte
Do spodní části možno přidat krátký text - např. Vítej, Marečku!



Síla vůle

11. ledna 2017 v 19:17
Síla či pevnost mé vůle se projevuje dnes a denně. Téměř denně si totiž říkám jak jsem ráda, že nemusím držet žádnou dietu, protože na takovýto úkol by má vůle nestačila. Pak je mi má vůle k ničemu, když si říkám, že bych se měla učit německy či anglicky. A protože se nemohu rozhodnout, kterému jazyku dát přednost, tak se neděje nic. Navíc večer bývám tak unavená, že nějaká duševní činnost je nad mé síly. Ale přece jen aspoň v něčem jsem "silná". Před pár lety jsem znovu začala chodit 2x týdně do cvičení, protože v mém "pokročilém" věku musím dělat něco pro zdraví. Pokaždé se sebou ale bojuji, zda jít či nejít, ale má vůle je SILNÁ, a tak vždycky jdu, i když bez velkého nadšení. A pak jsem svou vůli musela hodně "uplatňovat" když jsem chodila do jednoho zaměstnání, kde jsem byla velmi nerada a každé ráno jsem si musela zdůvodňovat, proč mám vstanout a jít tam. A takováhle práce je velké neštěstí. Vzpomínám si, že v tuhle dobu se nás shodlo několik přátel, že to máme v práci podobné a že bychom s tím měli něco dělat. Jenže co? Začneme podnikat. Každý něco umíme - vyrobit, udělat... Jedna kamarádka vymyslela, že budeme sedět u velkého stolu a lidi budou chodit a na něco se nás třeba ptát.... A můj muž nám bude dělat účetnictví a nadávat nám, že nemáme žádný příjem. Hodně jsme se všichni u toho nasmáli, ale jeden kamarád na nás nevěřícně hleděl, že někdo (a tolik lidí najednou) může být v práci tak nešťastný. A ke změně je zapotřebí silná vůle a překonání strachu ze změny. Horší je, že v jiné práci jsou zase jiní, s námi "nekompatibilní" lidé, takže si moc nepomůžeme. Takže se těším na důchod!!! Od minulé středy za 10 let!!! Jupííííííí.

Letošní vánoce - 2016

6. ledna 2017 v 19:37 Vánoce
Nemám moc ráda, když někdo říká - nemám čas. Vždycky si říkám, že když mají lidi čas sledovat televizi, tak si najdou čas i na jiné věci. Ale letos před vánocemi jsem fakt neměla čas ani zajít do cvičení. A navíc jsem byla v psychické nepohodě, a to se člověku ani do ničeho moc nechce. Takže adventní čas proběhl tak nějak bez mé (duševní) účasti. A pak jsem uviděla ten obrovský smrk, který měl stát u nás doma a ještě navíc ho chtěli zdobit už 23.12. A postavili ho úplně na jiné místo než obvykle. Tak to jsem už byla fakt naštvaná. Navíc náš klasický předštědrovečerní film Láska nebeská jsme vyměnili za Anděla páně. No, prostě všechno jinak a vůbec ne podle mých představ. Na Štědrý den mám ráda doma všechno "dokonalé" v našem naprosto nedokonalém obýváku. A večer jsem padala únavou, takže dokonalost se nekonala. Tak jsem na Štědrý den jsem vstala velmi brzy, abych dohnala všechny své resty. Většinu jsem zvládla, ale na pár věcí jsem zapomněla.

Štědrý den už spoustu let naprosto nesnáším. Pro mě jsou to vždycky "dostihy". Ráno salát, hrachovku, manžel si vaří kaprovku a pak nekonečně dlouho obírá maso, děti zdobí stromek a hádají se u toho, protože to nikdo nedělá rád, v poledne obědváme česnekačku, rychle uvaříme do termosky čaj a ve 13.15 už máme sraz s přáteli na vycházku, kterou absolvujeme už 15 let. Pak unavení a hladoví zdoláme náš kopec, rychle se všichni sprchujeme, Jirka už chystá kapra, před rozdáváním dárků jsme s Hanou ještě do loňska hrály na housle koledy, ale to už jsme zrušily, protože nás to stresovalo. Po dárcích jsem si na chvilku sedla a pak už jsem začala chystat oběd a dezert na další den, kdy se k nám sjíždí moje rodina. Tak letos to bylo všechno jinak. A zjistila jsem, že se vůbec nic nestalo, protože vánoce proběhly i tak a ještě jsem si to užila. Stromek byl nastrojený už od večera, na vycházku jsme letos nešli, a tak jsme si po obědě v klidu dali kafíčko a pak jsme v pohodě připravili všechno ostatní. A ani jsem nic nepekla, jen jsem uvařila zelí na Boží hod, což byla velká rychlovka. Takže jsem se utvrdila v tom, co jsem četla kdysi v jednom rozhovoru - dodržovat tradice, které nás nervujou a nepřinášejí nám radost, je nesmysl. Jsem velmi konzervativní člověk a změny nemám ráda, ale letos jsem si to díky nim, opravdu užila. Snad se bude můj život letos ubírat takovou cestou, abych si za 11 měsíců mohla užít i advent.