Duben 2017

Život v bublině

30. dubna 2017 v 7:25
Takový život si pro své děti představují někteří rodiče. Neustále mluví o tom, jak je jejich dítě nemocné, jak má laryngitidu, astma, oslabenou imunitu. A v těchto hovorech si úplně libují. Nikdy je nenapadlo, že ty děti jsou pořád nemocné z nich. Vždycky mám chuť takovým lidem udělit jednu radu:Dítě dát do skleněné vitríny a vystavit. K ničemu jinému se takové dítě totiž nedá "použít". Tihle lidé nevěří na psychosomatiku, ale to ještě neznamená, že nic takového neexistuje. A tak je mi takových dětí líto, protože jediná jejich obrana je nemoc. Žijeme v divné době a nemůžeme děti před tím vším jen ochraňovat. Musíme je tomu všemu postupně "vystavovat", aby si dokázaly pomyslnou i skutečnou imunitu samy za pomoci rodičů utvořit. Takže neschovávejme děti do bublin, ale vystavujme je tomuto světu (zpočátku) v naší "bezpečné náruči".

Hloupí lidé

22. dubna 2017 v 8:36
Hloupé lidi bych rozdělila do dvou kategorií. Ti první se prostě narodili s nižším IQ, jsou sice rozumově "hloupí", ale mohou mít spoustu dobrých vlastností, v životě se dobře uplatní a jsou často mnohem spokojenější, než lidé chytří na vysokých pracovních postech. A pak je tu ta druhá kategorie hloupých lidí, které pracovně nazývám - kráva, debil - a setkání s nimi bývá v životě většinou neradostné. Ale ,bohužel, se jim nevyhneme. Jsou s námi v práci, bydlí s námi v jednom domě, na jedné ulici, chodí s námi do "kroužku"... A nějak s nimi musíme vyjít, i když bychom raději vyběhli. A takovéto sociální dovednosti by měl člověk získat ve školce, ve škole. Proto jsem nikdy neměla ráda na ZŠ dělení do tříd na chytré děti a béčko, popř. céčko byl ten odpad. Dítě by se opravdu mělo naučit, že nemusíme ve třídě být všichni kamarádi, jak to učitelé často prezentují, ale jsme spolužáci a musíme nějak "spolunážívat". Přeji nám všem, abychom se s tou druhou kategorií hloupých lidí museli potkávat co nejméně.


Teď mám slovo já

14. dubna 2017 v 14:06
Tak tohle je můj problém. Jsem poměrně "komunikativní" člověk a když má slovo někdo jiný než já, často skáču lidem do řeči, protože .... O tomhle vím a snažím se s tím bojovat. Někdy více, někdy méně úspěšně. Umím lidi vyslechnout, zvlášť, když se mi někdo s něčím svěřuje, ale v běžné komunikaci je to horší. A tak se snažím na sobě pracovat - to by měl člověk asi dělat celý život. V různých oblastech, nejen v komunikaci.

Velikonoční okno

9. dubna 2017 v 8:29 Různé
Tyhle tulipány mi přišly v mailu asi před třemi lety a až letos na ně konečně došlo.

Zavři oči, padá hvězda...

3. dubna 2017 v 16:18
... a něco si přej. Já teda v posledních měsících ani nečekám na hvězdu a svá (své) přání formuluji i tak. Říká se, že přání se plní a pozor na to, co si přeješ, protože by se to mohlo splnit. My, co věříme na "energie" víme, že to fakt funguje. Mám známého, který absolvoval seminář na toto téma a on už mě jednou "začaroval" a do třech týdnů to bylo tady. A s ním jsem nedávno konzultovala, jestli to přání musím říkat nahlas (protože to mi dělá špatně) nebo na to stačí jen myslet a ujistil mě, že myšlení stačí. Myslím, že to bude chtít brzy zase nějaké "čáry-máry", ať to plnění trošku popostrčíme. A tak, nečekejme na hvězdy.....