Květen 2017

Rychle, rychle, běží čas.

31. května 2017 v 16:22
A my běžíme s ním. Časem třeba zjistíme, že nevíme ani kam a hlavně proč. Čas utíká tím víc, čím jsme starší. To je vědecky dokázáno. Malým dětem čas tolik neubíhá a my bychom se od nich v tomhle měli hodně učit. Žít teď, tímhle okamžikem. Jinak se nám může stát, že si "k stáru" řeknem, proč jsme se tak honili. Děti nám vyrostly ani nevíme jak, na přátele jsme si našli čas jen občas, o koníčcích ani nemluvě a pořád jen myslíme na to, co BUDE a ne na to, co je teď. Takže nechme čas, ať si běží jak rychle chce a my nasaďme takové tempo, abychom svůj život opravdu PROŽILI a ne jen přežili.


Borůvky na naší zahrádce

28. května 2017 v 10:50
Pokud z každého květu bude borůvka, tak se máme na co těšit...


Když se nikdo nedívá....

21. května 2017 v 18:12
....tak se stane co? Jako že bychom měli dělat něco "nepřístojného"? Vždycky se přece díváme my sami. A pokud nejsme nějací asociálové, tak bychom se měli chovat stejně, ať se někdo dívá nebo nedívá. Naše svědomí je naším VELKÝM BRATREM. A když uděláme něco špatně, máme špatný pocit hlavně sami ze sebe. I když chybovat je lidské a chybami se člověk opravdu učí.

Chvilka pro sebe

2. května 2017 v 19:30
Když má člověk malé děti, nepřeje si nic jiného, než si udělat chvilku pro sebe. Což je většinou možné až v momentě, kdy děti zavřou oči. V tomhle období matka touží někam vypadnout a nemuset nic řešit. A to se mi jednou povedlo. Odjela jsem úplně sama do Luhačovic do jednoho wellness hotelu. Celý víkend jen pro sebe. Procházky, masáže, plavání, léčivá voda, časopisy...Většina lidí nechápala, jak můžu jet na víkend sama, ale já už jsem velká holka a umím být sama i v restauraci a v cukrárně. V tu dobu jsem taky strašně záviděla své rozvedené sousedce s dospělými dětmi, jak se klidně v neděli v 11.30 opaluje na zahradě. A já v potu tváře dodělávala oběd a řešila dětské problémy. Jednou se mi pak sousedka svěřila, jak mi závidí, že mám pro koho péct buchty. Jak je všechno relativní. Dnes, kdy už mám děti odrostlé, si už můžu chvilku pro sebe udělat častěji. Každý den si řeknu, co hezkého mám před sebou. Každý den aspoň jednu věc. A i když jsem zažívala hodně těžká období, každý den jsem měla světlou chvilku, i když to bylo 50 minut nějakého přiblblého seriálu. Psychologové nám taky radí, udělat si každý den chvilku na analýzu všeho, co jsme ten den zažili, řekli, udělali, jaké jsme měli pocity a proč. Máme na to vždycky čas a sílu? Znám spoustu lidí, kteří vůbec neumí být sami se sebou. Jen tak, bez televize, jen se svými myšlenkami. Někdy si říkám, jak takoví lidé můžou vyjít s ostatními, když nejsou schopni vyjít ani sami se sebou. A tak přeji nám všem, abychom měli každý den chvilku pro sebe - pro své koníčky, přátele, rodinu, pro své myšlenky...