Listopad 2017

Vzpomínky ze ZŠ

Pondělí v 16:41
Vzpomínky na 2. stupeň ZŠ jsou poměrně rozporuplné. Někteří spolužáci si mysleli, že jsem šprtka, ale na základce jsem se opravdu nikdy doma neučila, stačilo se mi na to mrknout o přestávce a většinou to bylo za 1. A když v 8. třidě přinesla učitelka čtvrtletky z češtiny a řekla, že mi nechyběla ani jedna čárka, místo abych měla radost, jsem se cítila trapně. Jednu dobu na mě byli spolužáci dost hnusní a až v dospělosti jsem zjistila, že to vlastně byla šikana. Měli jsme spolužačku, která si omotala všechny kluky kolem prstu a ti jí "sloužili". Jaké překvapení pak nastalo na srazu , když nám bylo 32 - mně řekli, že jsem je velmi mile překvapila, že jsem přišla a naopak jejich "velitelka" prohlásila, že s takovýma debilama se nikde setkávat nebude. Já jsem všem těm "hnusným" dávno odpustila, někdo se naopak nedokáže překonat. Jo to je život.

Navždy

12. listopadu 2017 v 18:42
Nic není navždy. Někdy bohužel, jindy zase bohudík. Třeba do manželství většina lidí vstupuje s tím, že je to navždy. Ale realita je jiná. Třeba já jsem našemu manželství dávala 12 let. Vůbec nevím, jak jsem na to přišla, a proč zrovna 12 a ne 10 nebo 15. Navzdory tomuto předpokladu naše manželství trvá 29 let. Nemůžu říct, že je vždy "šťastné", ale byla bych docela ráda, kdyby už to bylo NAVŽDY. Z jednoho prostého důvodu: už se mi nechce zvykat si na "mouchy" někoho dalšího, stěhovat se, začínat znovu - prostě vše, co je spojeno s rozpadem manželství. Chci mít aspoň doma jistotu, když už ji přes 3 roky nemám v práci. Ale brát manželství jako samozřejmost by bylo bláhové i po tolika letech. Pořád je co se učit. Tak snad to bude navždy, ať už to znamená cokoli.