Březen 2018

Letošní velikonoční sušenky

31. března 2018 v 10:08 Velikonoce
Právě jsme je dojedli, byly výborné. Upečeno pdle Apetitu

Dopis

25. března 2018 v 7:57
Ruku na srdce, vy mladší - napsali jste vůbec někdy ve svém životě někomu opravdický dopis na opravdickém dopisním papíře? Já naposledy asi před 30-ti lety, kdy byl můj muž na vojně. Pak už snad jen svým dětem na letní tábor, ale to se obávám, že to bylo jen na obyčejném papíru, protože dopisní papír, ač byl za socialismu velmi častým dárkem (myslím ty krásné dopisní sady) už naše domácnost nevede. Dnes, v době mailů, facebooku a mobilů je dopis trapná záležitost. Ale když si vzpomenu na to "vojnové" dopisování, tak ještě teď cítím to napětí, kdy jsem se přibližovala ke schránce, jestli tam ten vytoužený dopis bude nebo ne. A to zklamání, když tam nic nebylo a to štěstí v opačném případě. Dnes madí lidé, odloučení od sebe stovky kilometrů, nic takového neznají. Volají a esemeskují si několikrát denně a není tam a nezažívají to, co my kdysi. Ani nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Minulý víkend byly mé děti se svými třicetiletými bratranci v Londýně a nechápaly, že kluci stále psali a volali svým holkám a své matce a má sestra naopak nemohla pochopit, že moje děti mi ani jednou nenapsaly ani nezavolaly. Ale proč by to dělaly, když byly za 2 dny doma a mohly mi všechno říct naživo. Někdy mám pocit, že to s tou "moderní" komunikací přeháníme, protože ač spolu stále komunikujeme, nikdy si stejně nedokážeme říct to, co jsme dokázali říct tím starým dobrým papírovým dopisem, protože v něm se člověk dokázal nějak více otevřít. A jen tomu člověku, kterému byl určen. Dnes se na internetu "otevíráme" všem.

Život ve vzpomínkách

18. března 2018 v 8:10
Téměř každý člověk má své krédo či svůj oblíbený citát, který ho provází celým životem a ten můj je: Vzpomínka je jediný ráj, ze kterého nemůžeme být vyhnáni. A tak se snažím žít takovým způsobem, aby těch vzpomínek bylo co nejvíce, abych měla v domově důchodců na co vzpomínat a co vyprávět. (Tohle říkám z legrace i malým dětem, které mají nějaký, pro ně příšerný zážitek - třeba že zmokli, nebo je honil pes). Ve starším věku jsou vzpomínky mnohem důležitější, než u mladších lidí, kteří se stále dívají vpřed. Vidím to u svého 86-letého otce. Ten vzpomíná pořád. A přitom žije stále velmi bohatý život - učí němčinu a angličtinu, jezdí na kole, obhospodařuje docela velkou zahrádku, dnes letí se svými vnoučaty do Londýna, neustále chodí na nějaké přednášky, navštěvuje své přátele, kterých v jeho věku už moc není - prostě je velmi aktivní. Ale vzpomínky u něj hrají velkou roli. A já si pořád říkám, že ty jeho zážitky musím sepisovat a pořád to odkládám a odkládám. Jen abych to ještě stihla, než to všechno zapomene.


Přání pro Martinu k jubileu

11. března 2018 v 19:11 Cardmaking 2018
Marťa ráda jezdí na kole, proto ten motiv.

Maska

10. března 2018 v 10:42
Tak jsem byla na plese. Bylo tam hodně masek. Nejvíce tam byly zastoupeny víly. Nádherné šaty, vymalované jako obrázky, krásné boty na vysokém podpatku, na hlavě lokýnky. Byla to samá mladá děvčata. Kolem půlnoci většina lidí sundala masky. A to nebyl maškarní ples. Šaty byly pořád nádherné, malůvky na přivřených očích ztrácely "lesk", boty na vysokém podpatku byly příšerné, protože už byl problém na nich ujít dva kroky a lokýnky to celé moc nezachránily. A protože já téměř nepiju, vždycky si při takovémto "odmaskování" říkám něco o tom, že alkohol je fakt metlou lidstva.