Komentáře

1 M. M. | Web | 25. března 2018 v 9:02 | Reagovat

Patřím mezi "generaci Y" a dopisy sem tam ještě posílám, protože to má krásné kouzlo. Jednou jsem posílala vánoční přání do Indonésie. Připadalo mi úžasné, že když ho hodím do poštovní schránky u nás na sídlišti, tak si ho za měsíc může přečíst někdo na druhé polokouli země (A to že když napíšu zprávu na fb, která stejnou vzdálenost urazí během pár sekund  mi tak zvláštní nepřijde :DD) Rodičům jsem z tábora posílala korespondenční lístky, oni mi posílali dopisy. Čtyři roky dozadu jsme si s kamarádkou chtěly posílat dopisy, ale po chvíli to ztroskotalo na nedopsání nebo známkách. 😄 Letos budu posílat narozeninové přání do Turecka, tak k tomu připojím asi i nějaký ten dopis a možná můžu použít i dopisní papír. Uvidíme. 😊

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 25. března 2018 v 10:07 | Reagovat

Ano, i já jsem stála v pravé poledne u schránky a čekala na dopis z vojny. Ten pocit se mi pořád silně vybavuje. Napsala jsem jich určitě kolem tří stovek a můj voják taky.

3 Eliss Eliss | Web | 25. března 2018 v 12:18 | Reagovat

Vloni jsem poslala dopis kamarádovi ze školy, ae jinak nic...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.