Červenec 2018

Kde se stala chyba?

26. července 2018 v 16:59
Tak tuto otázku jsem si občas kladla, když se mé starší děti "nevyvíjely" podle mých představ. Když dcera na střední škole milovala nakupování (ale ne potravin, to bych jí moc ráda svěřila), odmítala třídit odpad a vůbec byla tak nějak konzumní, což my doma moc nejsme. Ale pak odešla v 19 letech z domu a vše se nějak obrátilo. Nesnáší "věci" a chce, aby se jí všechno vešlo jen do jednoho kufru. Začla třídit kamarádky, těm povrchním se vyhýbala a teď je z ní jiný člověk. Tak asi ty chyby ve výchově nebyly tak zásadní. Těch menších chyb se při výchově dopouští každý - některé jsou nevědomé a o některých víme, ale díky vlastní pohodlnosti je děláme dál. Ale dnes taky vím, že jsem své děti nevedla k ambicióznosti a teď sklízím trpké plody - ani jeden nedodělal VŠ. A to mě dost trápí. Jenže jsem jim celý život říkala, že se neučí ani pro učitelku, ani pro mě, ale jen pro sebe a známky jsem neřešila, Tak teď to mám.
Na numerologii jsem se dozvěděla,že náš život probíhá v sedmiletých cyklech a v prvním roce je setba a v sedmém roce sklizeň. A pokud máme špatná semínka, tak za 7 let nemůžeme očekávat nějaké zázraky. A proto si dávejme pozor na to, jestli "nesejeme" něco zlého, čeho bychom za pár let mohli litovat a ptát se, kde se stala chyba. Kdo nevěří na numerologii, tak si může říct jiné ekvivalenty - Boží mlýny, anebo slova mé sousedky - na každou svini se někde vaří voda. Tak dávejme pozor, ať ta voda není pro nás. Žijme dobře a nedělejme vědomé chyby, které nám mohou znepříjemnit život. Stačí, to, co nám někdy život nadělí sám.

Můžu, nebo musím

17. července 2018 v 14:58
Vnímání toho, jestli něco můžu, nebo musím, se proměňuje několikrát v životě podle našeho věku. Pokud bydlíme s rodiči, je vystaráno, protože ti většinou tohle řeší za nás. Děti, i když mají volbu, se často nemůžou rozhodnout. Připomněla jsem si v této souvislosti příhodu, kdy naše starší děti měly jet na nějaké soustředění. Vůbec jsme jim do toho nemluvili a ony si najednou s touhle situací nevěděly rady. A tak to vyřešil syn otázkou: mami, nechcete nám to zakázat nebo přikázat? Bylo to hrozně srandovní, ale pochopitelné. V každém případě mohly být naštvané na rodiče. Ale tehdy jsme se nenechali nachytat a rozhodnutí nechali přece jen na nich. Když se už člověk rozhoduje sám za sebe, popřípadě za svou novou rodinu, tak v tom často hraje roli "vrozený" smysl pro zodpovědnost a člověk toho musí zvládnout spousty. A v produktivním věku, kdy člověk chodí do práce, je toho MUSÍM přece jen víc než MŮŽU. V seniorském věku se to ale vše obrátí a člověk už do práce nemusí, ale pokud chce, tak může, nemusí už tolik brát ohledy na druhé a MŮŽE toho spoustu. A tak se máme pořád na co těšit, i když v mládí si myslíme, že být starý je něco příšerného.
A ještě výzva pro všechny, kdo si stěžují, že bylo zase vybráno blbé téma týdne. Když se vám téma nelíbí, tak prostě nic nepište. Všichni píšeme blog pro zábavu, ne z povinnosti. To je právě téma tohoto týdne! Můžete psát, ale nemusíte.

Dovolená Nasavrky závěr

14. července 2018 v 17:09
Tak brzo jsme ještě z dovolené doma nikdy nebyli. Cesta bylo zcela bez problémů, tak jsme si už v poledne v našem městě kupovali na oběd grilované kuře a já ládovala jednu pračku za druhou, protože dítě jede hned druhý den na tábor.

Podtrženo a sečteno:
- Podorlicko není cykloturistům ráj zasvěceným, protože tam není mnoho cyklotras a ty nejsou moc dobré a jsou špatně značené
- loni (Broumovsko) a předloni (Lipno a Šumava) jsme nasadili laťku hodně vysoko, takže letos to nebyla top dovolená, ale byla taky fajn
- dovolená s pubertálním dítětem na kole je ta nejschůdnější varianta, protože kolo ho tak nějak smysluplně zaměstná
- letos jsme potkali jen velmi málo turistů a téměř žádné mimina ve vozících za kolem, jako jiné roky
- protikuřácký zákon a EET totálně zlikvidovaly vesnické hospody - měli jsme problém na svých cestách najít nějaké "občerstvovací stanice", v některých vesnicích byla hospoda otevřena třeba jen některé dny( středa, pátek, neděle)
- v tomto kraji je v každé vesnici bývalé JZD - měla jsem pocit, že jsem v seriálu Chalupáři a to bylo úžasné
- všechny vesnice spojuje ještě to, že mají malou požární nádrž, nejlépe uprostřed vesnice

Dovolená Nasavrky (u Chocně) - Podorlicko - den 7. - pátek

13. července 2018 v 16:44
Taťka má opět narozeniny, tak jsem si MU už doma koupila lístek na koncert do Litomyšle - je to v rámci Smetanovy Litomyšle - Den s Haydenem - RÁNO. Začíná to v 10.00, tak dříve vstáváme. Chlapi si naloží kola na auto, zavezou mě tam a pak mají naplánovaný svůj výlet. A já svůj den v Litomyšli. Jen jsem si myslela, že si projdu všechny obchody na náměstí, ale dnes je svátek, tak neprojdu. Vyrážíme s menším zpožděním, ale v pohodě stíháme. Jenže asi 10 km před cílem je objížďka. Lehce znervózním, táta šlape na plyn. Nakonec jsme v 9.45 na náměstí. Rychle sundat kola, demontovat držák a já pak ve svých "půlmetrových" podpatcích spěchám na koncert. Na kočičích hlavách mi to jde skvěle. Ještě, že jsme v sobotu zjistili, kde je Smetanův dům, takže jsem šla najisto. Mám druhou nejdražší vstupenku, tak sedím v 8. řadě (sál je z kopce) a přesně uprostřed je volné místo. Vidím tedy nádherně na všechny hudebníky. Je jich asi 30, z toho asi 10 žen. Já, jako dávná "houslista" (Skákal pes bych možná ještě dala) oceňuji ty měkké nástupy smyčců a celou dobu koncertu mám "zimomriavky" a slzy v očích. Koncert měl trvat 1a1/4 hodiny, ale vzali to nějak rychle a za 3/4 hodiny byl konec. Bylo mi to líto, protože to bylo nádherné. Co teď s volným časem do oběda? Přece jen je pár obchodů otevřených, tak zabíjím čas. Před polednem jdu na oběd do hotelu Aplaus, restaurace Bohém, o kterém kdysi psali v Apetitu. Je to tam dost drahé, ale jeden člověk to v pohodě zvládne. Dala jsem si salát Caesar a pak se pomalu, téměř s vykloubenými kotníky, vydala k autu převléct a hlavně přezout. Jenže ráno už jsem řešila problém, jak si sama na zádech rozepnu své úžasné šaty, když už mám několik měsíců bolavé obě ruce a tento akrobatický výkon nezvládnu. A tak jsem v obchodě, kde jsem předtím byla, poprosila prodavačku, ať mi sáhne pod sako a rozepne mi šaty. Ani jí to nepřipadalo směšné, ani divné. V autě jsem provedla gymnastický výkon a šla na prohlídku zámku. Snad to napotřetí klapne. Prohlídka za hodinu. Tak jdu do Klášterních zahrad na ledové kafíčko, přitom běží na pódiu film o Smetanově Litomyšli. Pak se přesunuji na louku do zahradního sedátka, vytahuji malované křížovky, jedním okem sleduji film a maximálně si to užívám. Zámek mě uvnitř poněkud zklamal. Nejhezčí asi byly v každé komnatě kostýmy z ND z různých oper. Pak jsem ještě na náměstí v cukrárně Chocco koupila manželovi k narozeninám pralinky (a sobě pro potěšení, samazřejmě, taky, ale jiné) a vyrazila k chaloupce. Dokonce jsem ani nezabloudila. Chlapi přijeli asi hodinu za mnou a táta se ještě jel projet na kole. Měl přijet v 7, ale přijel až v 9, protože prý zabloudil. To si dovedu představit, kam asi. S Vítkem jsme si ugrilovali maso a šli brzy spát.

Dovolená Nasavrky (u Chocně) - Podorlicko - den 6. - čtvrtek

12. července 2018 v 18:54
Dnes je svátek. Naplánovali jsme 55 km okruh ze Žamberka, kam se dopravíme raději autem. Na našem poli už udělali i podomítku, takže se pěkně práší a auto i kola máme pokryty silnou vrstvou prachu. Nějaká paní v Žamberku nás naviguje na směr, kterým chceme jet a od této chvíle bloudíme. Zastavujeme u nějakého statku a tam nás mladík posílá polem, lesem , loukou, až jsme asi na trase. Ale nakonec nějak bloudíme 30 km až do Vamberka. Cyklotrasy žádné. Ve Vamberku zase není žádná restaurace, kde se vaří, tak končíme v cukrárně, kde mají polívku a druhé si dáme až v Potštejně, kde jsme byli včera. Chci jít do muzea krajky - zavřeno. Chci vidět krytý dřevěný most v Pekle, ale ten je daleko zpátky, tak se dle rady prodavačky z cukrárny vydáváme zkratkou do Potštejna. Potštejn opět nezklamal - výborný oběd ve stejné restauraci a pak pivo v pivovaru. Z Potštejna máme směr hrad Litice - cesta vede hezky kolem Orlice, ale je spíš pro pěší - máme celý týden pocit, že z cyklistů si tady spíš dělají srandu. Hrad ani nevidíme, protože je už půl 6. a v 5 se tam zavírá. No, dnes je to jen o šlapání na kole - žádné poznávačky. Z Litic do Žamberka je to už jen 11 km a Jura je kvůli cyklostezkám a značení hodně na..., ale já jsem to přece neznačila! Ujeli jsme 51 km. Cestou do chaloupky jsme potkali hospodu, tak jsme tam ještě zastavili a v 8 jsme byli doma. Ve sprše jsem měla problém umýt své nohy, protože už je těžko poznat, co je špína od kola, a co modřiny. Pro mě dnes letošní CYKLOdovolená skončila. Zítra mám zcela jiné plány. Ujela jsem celkem 261 km. Taťka je spokojen, mám limit 200 km a te jsem i překročila!

Dovolená Nasavrky (u Chocně) - Podorlicko - den 5. - středa

11. července 2018 v 17:43
Lednička je prázdná, tak ráno s Jirkou vyrážíme autem do Chocně na nákup. Kolem chaloupky stále dělají výkopy, takže nemáme kudy vyjet, tak to bereme přes pole, které v pondělí posekli a včera odvezli i slámu. Dnes máme v plánu jen Potštejn, který je asi 12 km, ale docela do kopce. Stehenní svaly mě bolí už i v klidu, tak to bude zajímavé. Protože vím, že nazpět pojedeme stejnou cestou, jsem ráda, když jedeme do kopce, protože vím, že odpoledne to bude zase z kopce. Před polednem jsme v Potštejně a pán v infu nám na oběd doporučil hotel Praha. Sedíme venku s výhledem na zámek (viz foto) a je to tam moc příjemné. Pak se plahočíme na hrad, který je skoro celý uzavřený, protože se tam smí jen s průvodcem. Další zastávka - zámek- za 5 min je prohlídka (zase bez Vítka). Průvodkyně je super, vypráví nám hodně o nynějších majitelích, kteří zámek koupili někdy po roce 2000, protože jim asi bylo líto, že tak chátrá. Pod zámkem je řemeslný pivovar Clock, kde zkoušíme 5 piv, která mají na čepu. První - 10° - vynikající, chutná i Jirkovi, který desítky nemusí., druhé - 12° - polotmavé, taky výborné. Další várka - Jura omylem kupuje pšeničné, které nechutná nikomu a další 12°má chuť jako Tramín - voní po černém bezu. Poslední °- 14° - je taky bezové. Domů si tedy kupujeme první dvě po dvou 7 dcl flaškách. Poslední zastávka v Potštejně je 1,5 km vzdálené výletní místo Vochtánka. Moc krásná zajížďka. V Potštejně jsme tedy strávili 5 hodin a vůbec jsme se nenudili, naopak jsme si to užili. Zpáteční kopec není tak hrozný, jak jsem si myslela a v 6 hodin jsme doma. Vymyslela jsem, že se vykoupeme v bazéně, když máme prvně v životě chaloupku s bazénem. Byl to blbý nápad. Voda jako led. Jen jsem se ponořila a běžela do sprch. Byl to hezký den. Ujeli jsme 30 km.

Dovolená Nasavrky (u Chocně) - Podorlicko - den 4. - úterý

10. července 2018 v 19:31
Včera posekli obilí u našeho sadu, tak nakupovat jedeme přes pole. Vyrážíme směr Kostelec n/O. a před Vítkem zatím tajíme, že máme v plánu 2 zámky. Cesta opět vede přes vesnice, mezi poli, ale téměř nikdy ne lesem. Dnes je konečně teplo na kraťasy a nejsou výkyvy teplot, protože konečně nefouká. Cestou narážíme na poutní místo Homol - šílené schody k nějakému kostelíku. To myslím, že pobožní 60 + nedávají. Pak šlapeme šílené kopce (Jurovi se to, samozřejmě zdá rovina), až se ocitáme u rozhledny Vrbice. Občerstvujeme se a pak už je to jen kousek do Kostelce. V infu nás paní informuje, že s jídlem je to u nich horší a měla pravdu. Po obědě jsme Vítkovi museli vyložit karty na stůl a dostal možnost 1 zámek vynechat. V Kostelci s námi na prohlídku šel a tak jsme tam byli celí 3 návštěvníci. Aspoň to šlo rychle. Prováděla nás holka, úplně jako naše Pája. Pak jsme měli šílenou chuť na kávu a sladké, tak jsme si sedli do zámecké kavárny a odtud odcházeli totálně přeslazení, ale všechno bylo vynikající. Prošli jsme si park, zjistili, kde bydlí hrabě Kinský, nynější starosta Kostelce. Známe ho jako "uvaděče" seriálu Modrá krev. Další zámek - Doudleby n/O. Jedeme asi 2 km špatně, tak se vracíme. Na prohlídku jdeme jen my dva s tátou, a ještě jedni manželé. Jde s námi i holka, která se zaučuje v průvodcovství. Naštěstí hovoří jen ve dvou místnostech, protože víc bych psychicky nezvládla. Má velkou logo vadu R a Ř. Nechápu, proč se takoví lidé hlásí na takovou brigádu. Před prohlídkou procházíme babiččin dvoreček, kde se rozplývám nad mláďátky všech domácích zvířat. A pak už jedeme k domovu. Ani nebloudíme a jsme zase ve Skořenicích v hospodě, kde jim ještě od soboty zbyl tuňák, ale tentokrát už není na grilu. Doma musím hrát aspoň jednu hru Metra a po 1 díle Teorie velkého třesku odcházím spát. Dnes jsme ujeli 46 km a Vítek mi řekl: to byl dneska hezký výlet, ale neříkej to nikomu. Tak to nikomu neříkám! (od totálního puberťáka je to ale hezká věta) Foto je z poutního místa Homol.

Když se nedaří

9. července 2018 v 21:40
Jsou dny, kdy se nám nedaří nic. A pak je nejlepší se vším švihnout, někam zalézt, už se do ničeho nepouštět a věřit, že to bude zítra mnohem lepší. Někdy se nedaří jen jedna věc - třeba nějaká ruční práce - a to s tím švihnu klidně i na rok. Až seberu vnitřní sílu, tak se pak pustím do další práce. Ale jsou věci, které na tak dlouho vypustit nemůžeme. A někdy nastane horší situace, kdy nejde jen o jeden den, ale kdy máme takové nepodařené období delšího charakteru. A pak musíme jen věřit, že to někdy bude lepší. Vím, o čem mluvím, protože se mi nedařilo 4 roky. Každý rok 1. ledna s manželem ve vaně při svíčkách a se šampaňským ze Silvestra bilancujem a nastiňujeme vize na další rok a já jsem si 4x říkala, že tento rok už musí být lepší, než ten předchozí, ale nebylo tomu tak. Až snad letos. Čtyři roky "suším" ve sklepě ledové víno, které fakt asi není k archivaci, s tím, že ho otevřu, až to bude v mém životě zase dobré, tak snad to letos koncem prázdnin uskutečním. To, když se nám něco nedaří je normální, nejsme přece stroje. Něco můžeme ovlivnit, ale něco prostě přinese život. Tak jen usilovně mysleme na to, že to bude lepší a přejme si konkrétně, co se nám bude dařit. A ono se to časem opravdu podaří. Ale chce to říkat si každý den a on to pak "vesmír" nějak zařídí. (Já už jsem tak dvě ženské přivedla do jiného stavu.Usmívající se)

Dovolená Nasavrky (u Chocně) - Podorlicko - den 3. - pondělí

9. července 2018 v 20:17
U chaloupky je zcela rozrýpaný ovocný sad s příjezdovou cestou, protože dělají novou kanalizaci. Jedu autem nakoupit do vedlejší vesnice do Konzumu, ale zpět už nedojedu, cestu mi zatarasil náklaďák. Jo, ráno jsem si chtěla obléct čistou podprsenku, ale zjistila jsem, že kromě té špinavé už jsem si další nevzala. Úplně jsem se orosila - já si tyto oděvní součásti doma ani nevyprala, natož abych si je vzala!! Proboha, co mám v té hlavě! Takže, dopolední program - jet si do Chocně koupit podprsenku. V mé velikosti mají jen 2 ks, takový typ se mi ani nelíbí, cena 890 Kč taky moc ne, ale co se dá dělat. Každá sranda něco stojí. (Ještě, že se mi to nestalo v našem městě - tam se takové věci dají koupit jen i Vietnamců a to bych nerozdýchala vůbec). Dopoledne jsme ujeli 11 km. Uvařili jsme oběd a při kafíčku naplánovali "kratší" trasu. Jeli jsme do Ústí n/O, které jsme včera minuli, a zpět na Choceň. Byla to podobná trasa jako včera, jen jsme většinu úseků jeli jinudy. Ujeli jsme 40 km, celkom tedy 51. Foto je Ústí n/O, aneb - Čím víc pruhů, tím víc Adidas.Mrkající

Dovolená Nasavrky (u Chocně) - Podorlicko - den 2. - neděle

8. července 2018 v 18:05
V 10.00 vyrážíme směr Letohrad. Celou cestu fouká přiblbaný vítr - chvilku (hlavně při sjezdech) šílená zima, chvilku vedro. Zastavujeme v Žampachu, kde jsme objevili v zámecké zahradě Domov pro seniory a kolem všude nádherná zahrada - arboretum, bylinková zahrádka, různé zvonkohry, sluchové paraboly - no prostě nádhera. Pak jsme hledali hrad. Půl km do kopce , nikomu se nechce, já si myslím, že musíme jít, protože už se tu nikdy nedostaneme. Tak vláčíme kola do kopce a po slíbeném půl kilometru je tady šipka - hrad 1 km. Jsem na mrtvici a chci se vrátit, táta velí, že když jsme tady, tak to dáme celé. Nahoře nevěřím svým očím. Zřícenina je fakt dost hodně zřícená - je tam jen pár šutrů a ani necítím nějakou energii jako na jiných zříceninách. Máme hlad. V Žampachu je nedůvěryhodný hotel. Naštěstí sjedeme dolů z kopce do Písečné a tam hned u cesty obědváme a pak šlapeme krásnou krajinou do kopce a za chvíli jsme v Letohradu. Na náměstí si dáváme zmrzku a 2 kávy + 1 mlíčko za 38 Kč. To nás pobavilo. Procházíme kousek zámeckého parku s mluvícím Ara - uměl AHOJ a ČAU. Bylo to srandovní. Pak se ještě jedeme za Letohrad podívat na tvrz Orlice - hodně komerční záležitost. Musíme se 3 km vrátit do města na cyklostezku a pak už podél Orlice jedeme do Ústí n/O přes Brandýs n/O do Chocně. Závěrečné stoupání jdu pěšky, už mě hodně bolí nohy. S klukama jsme se ztratili a scházíme se až na chaloupce. Táta mi udělal scénu, kde jsem byla. No, kde asi? Dnes jsme ujeli s Vítkem životní rekord - 62 km. Foto je z arboreta v Žampachu.