Srpen 2018

Jsem lovec

30. srpna 2018 v 11:48
Já teda zrovna moc ne, ale tento měsíc jsem shodou okolností o tom psala na svém blogu. Každý rok jezdíme několik rodin stanovat k řece Odře, kde jsou pořád raci. Nevím, jestli ti hodní, nebo ti přistěhovalci, kteří hubí ty hodné, ale každopádně celé roky každý večer děti s baterkami a tatínky vyrazí k řece. Můj muž musí do vody, děti posvítí na raka, manžel ho chytí, děti si ho prohlédnou, rak se vrátí zpět a svítí se na dalšího. Když jsem hloubala nad smyslem takovéhoto počínání, manžel mi vysvětlil, že v každém z nás je pořád ještě ten (pravěký) lovec. Dnes už všechny děti umí raka chytit samy, ale přesto večerní výpravy pokračují. A tak ty lovecké sklony nejvíc pozorujeme u dětí - všechny ty berušky, kobylky, motýlky, rybičky... S věkem už to více baví spíše kluky, jen ty jeleny, zajíce a kapry pak vymění za ženy. A my ženy? My lovíme hlavně v obchodech. Některé nadšeně v prodejnách s módou, my ostatní otráveně v obchodech s potravinami. Jó, v každém z nás je pořád ten lovec.





Béžoví medvídci

25. srpna 2018 v 10:00 Novinky
Tohle je 4 roky stará deka, jen jsem ji tu zapomněla "vystavit".

Béžové čtverečky *

24. srpna 2018 v 11:31 Patchworkové deky
Letos jsem měla nějak dlouhou dovolenou, tak jsem z nudy ušila jen ze zbytků, které jsem našla doma, tuhle deku.

Letní bramborová polévka

22. srpna 2018 v 11:57 Různé
Tuhle polívku mám moc ráda a nazvala jsem ji - procházka po zahrádce.
Potřebujeme:
3 lžíce jáhel (popř. ovesných vloček)
2 velké brambory
kořenová zelenina nakrájená na nudličky (1 mrkev, 1 petržel, kousek celeru)
zelenina ze zahrádky (květák, hrášek, rozpůlené rajče, brokolice, kadeřávek..)
snítka natě kořenové petržele, celeru a libečku
sůl, pepř, kmín
2-3 stroužky česneku
2 lžíce rostlinného oleje

Do 2 litrů vody dáme vařit brambory, kmín, sůl, rajče a jáhly. Pokud nemáme doma své vegetariánsko-veganské děti, přidám i špekovou kůži, kterou mívám v ledničce (ano, přesně tu, kterou dal pejsek do dortu). Přidáme kořenovou zeleninu, natě (ty přivřu pokličkou tak, aby konce trčely ven a můžu je pak lehce vytáhnout) a postupně další zeleninu podle délky vaření a toho, jak ji máte rádi uvařenou. Do hotové polívky (asi 25 minut) dáme olej a prolisovaný česnek, opepříme, vytáhneme natě a slupku z rajčete.

Zbytečnosti, co nutně potřebujeme

21. srpna 2018 v 7:43
Jé, tak těch mám plný dům. Všechny ty staré časopisy (například teď čtu 11 let staré Vlasty po mé mamce a zjistila jsem, že tam není nic, co by po těch letech ztratilo na aktuálnosti, když pominu ty střípky ze "společnosti", které nečtu), výstřižky z těchto starých časopisů, šílená kvanta látek, kdybych náhodou dostala záchvat šití, hromady papírů a pomůcek na cardmaking, velké množství receptů, kterými se denně přehrabuju a různé košíčky, hrníčky srdíčka a podobné "činčánky". Ale když já ty krámy ke svému životu tak potřebuju. Bez nich by život nebyl to pravé. No dobře, občas něco vyhodím, protože v našem velkém domě je jedno velké skladiště. Mně se líbí ty čisté interiéry bez věcí, ale žijou tam ti lidi vůbec? Když odjíždím na dovolenou, mám v kuchyni velmi ladno, ale do hodiny po příjezdu už mám všechno plně "zabydleno". A nechápu ty kuchyně, kde mají lidi všechno schované a na lince nic. Já tam mám rychlovarnou konvici a konvici na čaj, talířek s citrónem, chlebovku, kráječ, prostě věci, které několikrát denně potřebuji. A nedovedu si představit, že to v rámci čistoty prostoru, budu několikrát denně odněkud dolovat. Tak ať si má každý zbytečností, kolik chce.

Taška pro manžela na kolo - do práce II.

20. srpna 2018 v 19:08 Novinky
Před třemi lety jsem si řekla, že nikdy více, ale protože tato taška se manželovi velmi osvědčila a ta stará se totálně rozpadla, muselo dojít na další. Na tuhle jsem použila úplně nové rifle, které nikomu z rodiny nebyly, tak snad budou trošku pevnější. Obrázek jsem koupila nový, ale je velký, tak jsem ze staré tašky musela odpárat ten starý. Manžel má nové kolo, tak teď tedy i novou tašku, kterou vozí ve svém košíčku. Jeho dvorní prodavač a opravovač kola z košíku šílí, a tak si ho tam musel připevnit ze starého kola tajně. Košíky máme oba, oba je milujeme a připadáme si jako Jesicca Fletcherová Usmívající se. Ta má košík ale vepředu.
Tak ať taška dlouho slouží, abych nemusela brzy šít další.