Stanování - poslední léta

16. srpna 2018 v 8:09
Maria Stein - 2004 - 2018 - pokračování
Každý rok máme své tradiční výlety. Jeden z nich je do vesnice Klokočůvek, kde byl ještě před pár lety obchod. Tam se zastavil čas v době 70. let. V obchodě měli kofolu, brambůrky, mražené kuře, 2 obvazy a ještě pár drobností. Ale měli tam taky pivo. Jednou jsme byli svědky toho, jak pivo přivezli. Všichni jsme zvědavě u rampy nahlíželi (viz foto), kolik beden tam asi tak můžou složit. Řidič pochopil a hlaholil, že tam složí všechno.

Chlapi si vždycky pivo koupili, před obchodem jsme ho vypili, poseděli jsme a nazpět ke stanu jsme se vydali kolem malinkého hřbitova, kde byla naše další zastávka. Když před pár lety obchod zavřeli, moc nás to rmoutilo, ale k obchodu chodíme dodnes - jen si pivo nosíme svoje. Jednou jsme tak popletli nějakého okolojedoucího řidiče, který myslel, že obchod je už zase v provozu. Na hřbitově si sedneme na lavičku, děti na hroby a kdysi větší děti, které už uměly číst, předčítaly těm menším nápisy z hrobů. Jeden rok zase děti objevily konve u pumpy, takže někdo pumpoval, někdo zaléval. Myslím, že děti zalily snad všechny kytky na všech hrobech. Z tohoto místa máme taky hezké fotografie. Jedna maminka, která se s rodinou před pár lety odstěhovala do Anglie nám vyprávěla, že přátelé si normálně ukazují fotky z dovolené u moře, ona svým přátelům fotky ze hřbitova. Každý to máme jinak. Každopádně já mám s místním hřbitovem už mnoho let jasno - tady jednou budu. Mám už vybrané místo a vím, že mi tu bude moc hezky. A co večer? U ohně už několik let hrajem hru Hádej, kdo jsem. Někdo si myslí na někoho a ostatní dávají otázky a ten dotyčný smí odpovídat jen ano, ne. Nejlepší je, když si postavu vymyslí malé děti a my velcí nemáme šanci uhodnout, o koho jde, protože neznáme dětské hrdiny. A pak nastupuje pan V. se svými dotazy: je to Laďka Kozderková? Děti nechápou a dospělí umírají smíchy. Pokud jde o muže, je jeho oblíbená otázka: je to Pavol Hamel zo skupinou Prúdy? To už ležíme všichni. Jednou, když postavu vymýšlel můj muž a já jsem už taky byla zoufalá, jsem se zeptala: a spala jsem s ním? Popřípadě další oblíbené otázky: je to Václav Havel? tak jeho švagr? jeho synovec? Letos jsme ještě třetí den nehráli a náš pubertální syn nám vyčítal, že jsme ještě nehráli Laďku Kozderkovou. A tak už se tato hra bude navěky jmenovat.
Kdysi šla paní J. spát dříve než ostatní a já jsem se nějak zadívala na jejich stan a potichu jsem rychle svolala ostatní. Ona se převlíkala, a protože mají velký stan, tak pěkně ve stoje a za sebou měla baterku. Když si sundávala podprsenku, dusili jsme se smíchy, protože to byla "zdařilá siluetka". Ještě jsme to ustáli a tiše vydrželi až do konce. Když byla hotova, strhl se obrovský potlesk a skandování o-pa-ko-vat. Paní J. už nechtěla a i když jsme ji každý večer přemlouvali ke stínovému striptýzu, už jsme se ho nikdy nedočkali. Letos řikala, že se bojí večer převlíkatUsmívající se. Jednou se zase můj muž staral o nalévání štamprli. Seděl na jedné straně ohně a štamprle se posílaly až na konec, tam to někdo vypil a poslal zpět. Měli jsme jen 1 štamprli. A tak to šlo pořád dokola. Jenže pak slivovice došla, tak můj muž začal posílat minerálku. Ale to nikdo nevěděl. První tři to nezkazili - kopli to do sebe a nic. Až 4. člověk vyprskl. My jsme nechápali a můj muž se nemohl udržet smíchy.
Fotografie nazvaná Kulturní tácek ze Steinu. Vím, je to chuťovka, ale po půlnoci už to bylo každému jedno.
Byly doby, kdy na Steinu nebyla sprcha, takže jsme se skoro týden nemyli. Když jsme jednou odjížděli, paní J. seděla na lavičce, vedle ní sáček s odpadky a ona pronesla. Ani nevím, jestli to tak smrdím já nebo ty odpadky. Letos zhodnotila pobyt slovy: letos to bylo nejslabší. Přečetla jsem jen jeden časopis. No, to já taky, a přesto to i letos bylo moc fajn. Tak zase za rok.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama