Září 2018

První mimozemský kontakt

28. září 2018 v 7:55
U některých dětí mám pocit, že jsou tady z jiné planety a tak první, či každý další, kontakt je vždy dobrodružný. S jedním mimozemšťanem doma to ještě jde, ale když takových dětí máte ve skupině více, je to často zkouška nervů. Ale jsem ráda, že žiju tady a nemusím žít třeba na lodi Enterprise nebo Voyager, protože tam těch kontaktů mají přece jen více. Doma jsme milovníci Star Treku a přestože se mi to kdysi zdálo jako děsná blbost, časem jsem tomu přišla na chuť a sledovali jsme to s našimi dětmi. Když už by si z toho seriálu neodnesli nic, tak se mi tam právě líbilo, to, že i když se potkali s jakoukoli mimozemskou civilizací (a že často byli fakt škaredí a divní), tak byli vždy tolerantní a brali je takové, jací byli. A v tomhle vidím hlavní přínos tohoto seriálu. Učit se vzájemné toleranci. To se budu učit do smrti, i když se potkám s mimozemšťany nebo s kolegy v práci.

10 nejhorších...

18. září 2018 v 18:32
...lidí v mém životě? Zatím jsem asi na pětce. Ale tento pomyslný seznam "tvořím" už spoustu let. Byla bych moc ráda, kdyby do něj už nikdo nepřibyl, ale to se asi nestane. ....nejhorších dnů v mém životě? Tak těch je 9 a je to můj první pobyt v porodnici. Tehdy se mi to zdálo příšerné, ale ve stínu událostí, které se mi děly poslední roky, je to až vtipné. Taky svatý týden před maturitou se mi zdál nejhorší, ale to je už spoustu let. A pak už mě nenapadá, co by v mém životě bylo nejhorší a určitě toho nikdy není deset....nejhorší jídla? Tak to vím přesně: játra, ledvinky, plíčka, mozeček, srdce a pak polívky a pomazánky - drožďová, špenátová, játrová. No vida, to je dohromady dokonce 11. Hurá, tak aspoň něco jsem dala dohromady. Já bych tedy raději sestavovala žebříčky NEJLEPŠÍCH věcí. To by mě naplňovalo optimismem a pozitivní energií. Tak snad někdy příště.

Zodpovědnost

10. září 2018 v 20:59
Zjistila jsem, že nemám ráda nezodpovědné lidi. Komu se ale máme zodpovídat? Nejlépe každý sám sobě. Všichni bychom měli mít v sobě nějaké limity a těch se držet. Já, jako žena, taky moc nechápu všechny muže (ale dělají to i některé ženy), kteří vysloveně hazardují se životem, jsou nezodpovědní ke svému zdraví, svým rodinám, jen proto, že potřebují něco dokázat sobě i svému okolí. To jsou všechny ty VÝZVY (na tohle slovo je můj muž alergický), všechny ty "nadlimitní" výkony. Nechápu. Mám to prostě jinak. Výzvy mám taky, ale naprosto v bezpečné rovině - naučit se něco nového uvařit, ušít, vyrobit, podélně zaparkovat... Jsem prostě poměrně zodpovědný člověk, i když někdy tvrdím, že nejsem. Jako matka jsem musela být taky zodpovědná za své děti a jsem moc ráda, že téhle zodpovědnosti jsem se už téměř mohla zbavit (ještě jeden exemplář mi doma zůstal) a že mé děti jsou zodpovědné samy za sebe. Snad jsme jim do života dali takovou výbavu, že jsou toho schopny. A za to jsem ráda.

Naše řezací kolečka na pizzu???

4. září 2018 v 12:56 Různé
Tak tuhle sbírku udělal náš syn na stole a dělal si srandu, proč máme tolik koleček na pizzu. No, s některými by pizzu asi neukrojil. Zleva - na pizzu, kolečko na instalaci silikonového těsnění do oken, rádýlko na přenášení střihů na šití na papír a řezací kolečko na patchwork a cardmaking.

To bude dobrý

3. září 2018 v 18:39
Tak tuhle větu můžu (a říkám) jen sobě, protože říkat to někomu druhému v případě, že.... má rakovinu, odešel od něho partner, vyhodili ho z práce atd. ...by bylo falešné. Já nemůžu vědět, jestli to bude dobré, nebo ještě horší, tak k takovým závažným případům raději přistupuji empaticky - tedy popis skutečnosti - to je asi pro tebe těžké... Ale sobě to opakuji do zbláznění. Když mi není nejlépe, tak se povzbuzuji velmi často. A při dlouhodobém stresu ještě slibuju svému tělu: prosím tě, neblbni, žádnou rakovinu, nebo tak něco, to je jen dočasný stav, všechno se zase spraví a bude to dobré (my na Moravě to máme DOBRÉ). A pak si ještě konstatování - to bude dobré - říkám téměř každý den, když listuji svými recepty a přemýšlím, co zase dobrého uvařím. Tak se mějte, já jdu listovat v receptech.

Kynutý švestkový koláč

2. září 2018 v 18:57 Jídlo
Asi před 25 lety jsem si řekla, že kynuté koláče po dvou nezdařených pokusech fakt nadosmrti vzdávám, ale pak se mi dostal do ruky tento recept a v kynutých koláčích jsem najednou mistr. Jen tam musíte dát žloutky přímo do mouky a ne jako já v sobotu, kdy jsem až po vypracování těsta zjistila, že jsem na ně zapomněla a snažila jsem se je tam zapravit dodatečně. Tu piplanici si jistě dokážete představit, ale i přes to všechno se koláč povedl a byl výborný. Jen ty švestky jsou letos nějak moc brzy. Výborný je i s meruňkami a borůvkami.

500g hladké mouky
250 ml plnotučného mléka
35 g droždí
115 g rozpuštěného a zchladlého másla
2 žloutky
rovná lžička soli
75 g cukru krupice
citronová kůra

Na posypku:
100 g studeného másla
200 g cukru krupice
200 g hrubé mouky

Na potření:
80 - 100 g másla
štamprle rumu

Postup:
Droždí rozdrobíme do trochy mléka, přidáme lžičku cukru a mouky a v teple necháme vzejít kvásek. Do mísy prosejeme mouku, přidáme sůl, cukr, žloutky, zbylé mléko, kvásek, kůru a máslo a propracujeme vařechou. Potom vyklopíme na vál a zpracujeme rukama, až je těsto hladké. V míse (Tupperware) mírně posypeme moukou a necháme kynout asi 1 a půl až 2 hodiny. Pak rukama vytáhneme na plech (1 větší a 1 menší), pklademe ovocem a posypeme posypkou. Necháme ještě pár minut kynout, troubu nastavíme na 170°C (horkovzdušnou) a pečeme 20 - 30 minut. Ještě horké potřeme (pokapeme) rozpuštěným máslem s rumem (hlavně okraje) a po vychladnutí pocukrujeme.