Únik

13. května 2020 v 18:05
Každý člověk má jistě ve svém životě chvíle, kdy by chtěl něčemu nebo někomu uniknout. Když jsem byla mladší, vždycky na jaře, když měli všichni jarní únavu, jsem já cítila, že mám jarní "otravu" a nemám chuť nikoho vidět, s nikým se stýkat. A tak když jsme 10 let jezdívali začátkem května do Beskyd, byl to pro mě životně nutný únik před světem. Potřebovala jsem tu úžasnou přírodu, která mě vždycky spolehlivě nabila a umožnila mi ve zdraví přežít do prázdnin. A pak jsem ještě jednou unikla - když bylo mé poslední dítě malé, jela jsem úplně sama na víkend do Luhačovic. Bylo to úžasné. Já nemám problém jít sama na oběd, do cukrárny, do bazénu... Byl to takový můj úlet, který mi tehdy pár lidí docela závidělo. Dnes už je dítě velké, bývám často sama doma, tak už nemám potřebu unikat. Můžu si tu samotu a klid užít doma (teď tedy moc ne, protože dítě má půlroční prázdniny). Naštěstí nemám v životě potřebu podnikat ty zásadní životní úniky (rozvod, stěhování do jiného města..) a chci věřit, že to tak už zůstane.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 14. května 2020 v 10:11 | Reagovat

Děti sice nemám, ale i tak mám občas potřebu být prostě sama. Já na rozdíl od vás bohužel občas zatoužím i po tom "životním úniku".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama