(Zakázané) Uvolnění

22. května 2020 v 18:29
Když jsem byla v 8. třídě, všichni jsme se zbláznili do hokeje. V roce 78 totiž bylo MS v hokeji v Praze, tak se naše šílenství jen znásobilo. Znala jsem všechny hokejisty podle obličeje i čísla, některé jsem milovala (Hlinka, Richter, nejmladší Šťastný, Novák - přece nebudu milovat jen jednoho) a celý turnaj jsem velmi prožívala. Když jsme hráli s Rusákama a prohrávali jsme, zuřila jsem a chodila jsem brečet na záchod a pořád jsem splachovala, aby mě doma nikdo neslyšel, pak jsem chodila brečet do ložnice, kde jsem vrazila hlavu pod ustlané peřiny, protože záchod už našim začal být podezřelý. Dnes mi to přijde dost vtipné, protože u hokeje klidně zvládnu i luštit křížovku. Kvůli hokeji jsem si taky za svobodna koupila televizi na Multiservis (starší pamatují - takhle měla televizi většina domácností), abych ani na svobodárce o nic nepřišla. Když se mi v roce 89 narodilo první dítě, u první vizity jsem měla pořád chuť se zeptat, jak jsme včera hráli, ale bylo mi to blbé, že mě vůbec nezajímá děcko, ale hokej. Dnes je vše jinak - už mi trvá i 5 minut, než pochopím, kteří jsou naši a na kterou stranu útočí, a jelikož i hůř vidím a zatím nemám brýle na dálku, tak to, kde je puk, spíše tuším podle toho, kam se všichni ženou. A tak sledování hokeje nechávám chlapům, protože ti umí hokejistům v hospodě lépe "poradit", než já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama